Princip demokracie je poměrně jednoduchý. Dva anebo více politických subjektů se v pravidelných intervalech ucházejí o přízeň voličů. Má to výhody pro všechny zúčastněné. Voliči mají více či méně oprávněný pocit, že jsou to právě oni, kdo rozhodují o vládnoucích. Systém je výhodný rovněž pro ty, kdo vládnou. To, že se u moci pravidelně střídají, jim dává možnost nenést zodpovědnost za případné neúspěchy. Vždy mohou říci, že špatná rozhodnutí byla učiněna v době, kdy oni byli právě v opozici.
Aby mělo fungování toho všeho nějaký smysl, musí existovat princip zvaný „volební kyvadlo“. Těm dole přináší pocit změny a dynamičnosti poměrů, těm nahoře umožňuje přehazovat zodpovědnost jedny na druhé. Politické systémy, které jsou nazývány totalitními, jedno ani druhé neumožňují. Proto jsou relativně křehčí.
Volební kyvadlo hladce funguje za předpokladu, že politické síly střídající se u moci mají programy dostatečně odlišné na to, aby u voličů pocit změny vyvolávaly. V 19. století takto fungovaly rozdíly mezi stranami konzervativními a liberálními, ve století dvacátém rozdíly mezi levicí a pravicí.
Dnes už jsme někde jinde. Média, politické neziskové organizace, nejrůznější privátní lobbisté a veřejní činitelé stojící v jejích službách nám sugerují, že už nejde o střet názorů konzervativních a liberálních, nejde dokonce ani o soupeření stoupenců volného trhu a silného státu. Poprvé v dějinách se politika stává bojem na život a na smrt mezi svéprávnými a nesvéprávnými.
Tábor svéprávných je reprezentován těmi, kdo jsou příliš zodpovědní, než aby nechali volební kyvadlo vychylovat se v rytmu náhod volebních výsledků. Demokracii je třeba korigovat, protože vláda nesvéprávných ji ohrožuje. Nesvéprávní neumějí vyhodnocovat informace, jsou zcela bezbranní i vůči těm nejprimitivnějším dezinformacím, nechají sebou libovolně manipulovat, s oblibou je zneužívají temné síly ze zahraničí.
Líbilo se vám, jak Macinka diskutoval na konferenci v Mnichově?Anketa
Výzkumníci mají mapovat rozmístění nesvéprávných přímo v terénu. Zaměřují se zejména na seniory, chudší příjmové kategorie a osoby s nižším vzděláním, ale také na děti a na pomýlenou část dospívající mládeže. Mají navrhovat, jakými způsoby je možno ovlivňovat tyto skupiny, tak aby se kyvadlo už nikdy nevychýlilo.
Jiní badatelé mají promýšlet způsoby, jak zvyšovat v populaci důvěru ve svéprávné, demokratické politiky, ať již říkají a dělají cokoliv. Výzkumné téma nazvané Zkoumání vlivu dezinformací na důvěru obyvatel v instituce už dopředu sugeruje, že ten, kdo má sebemenší pochybnosti o věrohodnosti vládnoucích institucí, je prostě jen bezbrannou obětí dezinformací. Jak hezky říká páter Halík, tito lidé musejí projít pokáním a v předčasných volbách osvědčit, že se napravili a přestali už konečně hřešit. Málokterý jiný myslitel dokáže tak přesvědčivě spojit vědu s vírou.
Výzkumné projekty, o nichž je řeč, mají za úkol usnadnit tápajícím návrat na cestu jedině správného politického vyznání. Jdou na to naprosto exaktně: „Návrhy projektů se musejí věnovat analýze, jak různí aktéři ovlivňují informační prostředí prostřednictvím selektivního sdílení, emocionálního framingu, personalizace obsahu či využití sociálních sítí a algoritmů.“
Co to všechno znamená? Systém se dostal do bodu, kdy potřebuje zneplatnit právo na vlastní názor. Z odlišného pohledu na svět a dění v něm je nutné udělat projev nevzdělanosti, informační zaostalosti, politické nesvéprávnosti. Pokud nezabere léčba expertů ani vymítání zlého ducha milionem kazatelů, nevyhneme se otázce, jak dlouho ještě ponechat politicky nesvéprávným hlasovací právo. Vždyť to evidentně ohrožuje naši tak křehkou demokracii.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Je u nás ohrožena demokracie?
