Žaloudík se nejprve vyjádřil k tomu, zda považuje za normální, že jsme byli zalockdownovaní, nesměli jsme z okresu do okresu, a přesto všechno umíraly tisíce lidí, jako by se nic neudělalo, jako by žádná opatření nebyla. Čím to podle něj je? „Dalo se dohromady, že opatření, která se vymyslí na nějakém zasedání, a příroda a šíření viru že spolu nějak korelují. A když uděláme opatření, virus ustoupí, opatření snížíme, virus zase přijde, což je taková příjemná hra pro děti. Stejně část národa tomu tak bude věřit, že tomu tak je, a potom část si bude říkat, že jsou dvě věci, které se míjejí, a vlastně ta opatření jsou z velké části potřeba, protože větší strach než lidu je těch odpovědných činitelů, já se jim nedivím, kdyby nedělali nic, tak třeba budou za to pranýřováni, ale tak dělají něco. A dělají to ve variantách různých. Takže společensky to význam má,“ poznamenal Žaloudík, který je sám podle svých slov v klidovém režimu. 

Jeho osobně také podle slov zajímá, jak koronavirus funguje u jednotlivých nemocí. „Od jara loňského roku se přestalo pitvat. Přestaly se analyzovat tyhlety úmrtní protokoly, kdy bylo vždy základní onemocnění, vedlejší onemocnění, bezprostřední příčina smrti. Mně zajímají extrémně ty případy, kdy člověk z plného zdraví dostal tuto virózu a třeba špatně skončil, nebo měl velmi špatný průběh. To je velmi zajímavé. Potom je zajímavé u těch nemocných lidí, ke kterým nemocným se to váže méně, nebo více, protože my jsme se ze začátku hodně báli a korespondovali jsme s Italy napříč Evropou, jestliže to postihne víc onkologicky nemocných, zejména ty nemocné, oslabené. Zatím se tak nezdá, u leukémií ano,“ řekl Žaloudík.