„V dětství jsme doma neměli ani na školní tempery. Kdybychom je koupili, nebylo by ten den co jíst. Maminka jako zdravotní sestra dřela, táta byl v invalidním důchodu. Ale stejně jsme pro systém neexistovali. Nikdo nám nepomohl, nikoho jsme nezajímali,“ svěřil se Prokop Janě Bobošíkové ve chvíli, která v celém rozhovoru rezonovala nejsilněji.

Právě v tom je jeho politická motivace jiná než u většiny vrstevníků. Prokop neslibuje vzdušné zámky. Chce podle svých slov měnit konkrétní věci, které vidí jako klíčové pro důstojný život: dostupné bydlení, konec spekulací s nemovitostmi, zajištění startovacích bytů a výstavbu státem garantovaných projektů mimo developerské kartely.

„Zásadní je státní stavební holding, který nebude stavět luxus pro investory, ale byty pro mladé rodiny, seniory, studenty i lidi v nouzi. A zároveň musíme zdanit spekulativní vlastnictví tisíců prázdných bytů. Dokud tohle neuděláme, bydlení bude pro většinu lidí nedostupné,“ řekl Bobošíkové v jasném a přesvědčivém tónu.