Teoreticky má být ochráncem zájmu obviněného soud, ale policisté a státní zástupci velmi dobře znají mechanismus fungování soudní moci a dokáží jej pružně využít, aby „přivedli k rozumu“ kohokoliv. Klidně i doposud zcela bezúhonného občana. „Dehonestující a teatrální zatčení, návrh na vazbu pro ovlivňování svědků, nebo zajištění majetku obviněného pro náhradu škody,“ popisuje advokát základní metody vyšetřovacích orgánů.

Oficiálně jsou všechny tyto úkony jen dočasné a slouží k zajištění účelu trestního řízení. Kdo však prý nebyl jejich aktérem, netuší, jaké zanechávají šrámy na duši. Zatýkání přímo v kanceláři za asistence médií, vláčení po budově soudu v poutech (třeba i za sledování televizních kamer), to vše prý působí dojmem, jako když člověka hodí do žumpy plné splašků. A vše ještě pokračuje pobytem v cele předběžného zadržení. Jediná cesta, jak z toho uniknout, je pokorně splnit jakékoliv přání policie.