„Samozřejmě Marcela. Je nejlepší,“ otevřeně prozradil svou volbu zhruba dvacetiletý Dušan, který odcházel z volební místnosti domů. Jiný, starší Rom, se chtěl před billboardem v místní komunitě dost oceňovaného starosty vyfotit. Byli jsme v době obecních a krajských voleb, které se na Slovensku poprvé konaly dohromady, na romském sídlišti Luník IX. Dřív se mu říkalo „ostuda Košic“, dnes se tam dějí v rámci mírného pokroku zajímavé změny.

Cesta za starostou

Když nasednete v centru Košic na autobus číslo deset, který jede na sídliště Luník VIII, začnou se dít zajímavé věci. Řidič vyhodí nastupující Romy, kteří jedou stejným směrem a neoznačili si jízdenku, ale ti jen rezignovaně vystoupí. Stejný autobusák vás nasměruje na legendární Luník IX slovy: „Drž se těch dvou, dovedou tě tam!“ První mi po cestě ukáže pětasedmdesát centů, přes osmnáct korun, v dlani s tím, že „zálohované lahve nikdo nevyhazuje a potřebuje peníze na plenky pro miminko“. Z vrácení jedné lahve dostává patnáct centů, necelé čtyři koruny. Prý je mu jedno, kterého starostu lidé zvolí, protože všichni hrabou pod sebe. Druhý mladík veze odkudsi dřevo a vůbec nerozumí tomu, na co se ho ptám.

Jsme na sídlišti Luník IX, o kterém se už na Slovensku šíří úplné legendy. Mnozí zdejší Romové ale nedají dopustit na současného starostu Marcela Šaňu ze Strany romské koalice. Je místní, vystudoval – vypracoval se, na sídliště vrátil se systémem kreditů elektřinu a bez větších problémů komunikuje s vedením Košic. Má na sídlišti taky nejvíc plakátů a jeho žena, uznávaná pedagožka, je, nutno dodat, předsedkyní volební komise. Nikdo jí to neodpáře, přestože se nechce fotit. O jednom ze tří dalších kandidátů se po sídlišti mluví jako o muži s podivnou minulostí.