Dlouhé měsíce se zdálo, že Wilderse nemůže na cestě k historickému vítězství nic zastavit. Několik týdnů před volbami však začala Strana pro svobodu (PVV) v průzkumech klesat a pár dní před volbami ji předstihla VVD. Vítězství Rutteho se tedy očekávalo, přesto se jeví tak hluboký rozdíl mezi oběma horkými favority jako překvapivý. Podle předběžných výsledků získala VVD, která v Evropském parlamentu zasedá ve stejné frakci jako hnutí ANO, třicet tři křesel v parlamentu, zatímco PVV jen dvacet.
Ačkoli ještě loni v prosinci věštily průzkumy Wildersovi kolem třiceti křesel, nakonec se mu s největší pravděpodobností nepodaří ani překonat historicky nejlepší výsledek strany z voleb v roce 2010, kdy strana získala 15,45 %, což jí vyneslo 24 křesel. Na druhou stranu si PVV polepší oproti volbám z roku 2012, kdy získala jen patnáct křesel. Strana pro svobodu má tak jen o jedno křeslo více než další dvě strany – CDA a D66.
Přesto se podařilo Wildersovi dosáhnout aspoň několika úspěchů, když PVV zvítězila v jeho rodném městě Venjo a stejně se jí vedlo také ve velkých městech Maastricht a Rotterdam. Přesto ani tento úspěch na vládnoucí VVD premiéra Rutteho nestačil. Mnozí experti nyní hovoří o tom, že premiérovi paradoxně pomohla rozmíška s Tureckem, ve které zastával neústupný postoj a třináct milionů nizozemských voličů jej za to dokázalo ocenit.
Zatímco v případě Wilderse lze hovořit o mírném neúspěchu, velké rozčarování přinesly včerejší volby Straně práce (PvdA), která před pěti lety získala téměř čtyřicet křesel a nyní pouze asi čtvrtinu z tohoto počtu. Blamáž socialistů může sloužit jako varovný signál pro premiéra a šéfa ČSSD Bohuslava Sobotku. Právě s PvdA je totiž ČSSD ve stejném uskupení Evropského parlamentu – ve Straně evropských socialistů (PES). Žádný důvod ke spokojenosti nemají ani „další“ socialisté, strana SP, která dle uveřejněné mapy deníku Express před pěti lety ovládla celý sever země a nyní v této oblasti v podstatě jen paběrkovala. Voliče obou těchto stran převzala Rutteho VVD a Zelení.
Vládnoucí VVD sice v porovnání s minulými volbami několik křesel ztratila, přesto je pro ni 33 křesel dobrý výsledek. Největším vítězem letošních voleb jsou však Zelení, které vede teprve třicetiletý charismatický lídr. Straně se podařilo získat možná až šestnáct křesel, což je v porovnání s volbami v roce 2017 nárůst na čtyřnásobek. Předvolební průzkumy tak tedy úplně nepotvrdily odklon nizozemských voličů od levice. Strana práce sice selhala, ale byla nahrazena Zelenými.
Mainstreamové politické elity v Evropě si tak mohou oddychnout. V Nizozemsku zůstává vše při starém a Wildersem avizované referendum o budoucnosti v Evropské unie není na pořadu dne. Premiéra Rutteho v příštích dnech čekají perná jednání s dalšími stranami o vytvoření koalice. Wilders byl fakticky již před volbami ze hry venku, protože všichni lídři parlamentních stran jakékoli vyjednávání se Stranou pro svobodu předem odmítli.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Předpokládané složení nové vlády:
předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Věslav Michalik (STAN), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).
autor: Josef Provazník
