Po krátké pauze jste znovu usedl do křesla starosty. Jaký je to pocit se vrátit? A především, co Vás k tomu vedlo?
Asi by bylo správné začít tím, proč jsem opustil křeslo starosty v minulém volebním období, kdy se do zastupitelstva dostali lidé, kteří vše budou dělat jinak, lépe a nebyli přístupni dialogu se svými kolegy. Nebránil jsem se novému pohledu na věc a bylo mi předem jasné, že euforie brzy opadne, pokud budeme chtít pracovat konstruktivně ve prospěch našeho města. A když se skoro po dvou letech nic neměnilo a naopak jsem začal chápat, že je to takřka cílený útok na pozici starosty a společná jednání rady končila poklepáním na rameno s komentářem – tak vidíš, co zmůžeš, jsi jeden a my jsme čtyři – bylo takřka rozhodnuto. Chodit bez nálady do práce, naštvaný a vystresovaný z práce, se dlouho nedá vydržet a je to o zdraví. Odešel jsem bez emocí, odhodlaný pomoci novému starostovi pokud o to bude stát.
Přišly nové volby, do kterých jsem vlastně ani nechtěl jít, ale nakonec jsem tu kandidátku sestavil s tím, že se se svými kolegy pokusíme rozhýbat stagnaci města. Vše dopadlo pro mě tak trochu mimo plán. Věděl jsem, do čeho jdu a co mě čeká. Starostování není zaměstnání, starostování je tak trochu poslání, na úkor soukromí a obětování veškerého času. Přátelé mi sice říkali, že se dvakrát nevstupuje do stejné řeky, ale já jsem nabyl přesvědčení, že to stejná řeka není vzhledem ke složení a podpoře většiny členů zastupitelstva. Ta většina není sice nikterak závratná, ale je.
Změnilo se za ty dva roky, co jste byl mimo vedení města, něco nějak zásadně?
Každé střídání starostů a vedení se musí zákonitě podepsat na dění ve městě. Ale to je asi normální. Věřím, že i moji nástupci to mysleli v podstatě dobře, jenže tak trochu zapomněli sklonit hlavu. Poznání, že všechno nejde samo od sebe, že nic se neudělá samo a nestačí jen jednou za měsíc přijít na zasedání zastupitelstva, si každý musí prožít. Ono by to mohlo vyznít, že pomlouvám své předchůdce, ale to opravdu nechci. My jsme jen nenašli společnou řeč. V podstatě, když jsem se vrátil do vedení města, tak jsem měl pocit, že nikdo ani neotevřel šuplíky u stolu. Takže jsem si ani nemusel dělat nové vizitky.
V uplynulém volebním období se v čele města vystřídali celkem tři starostové. Podepsalo se to podle Vás nějak negativně na fungování města? V čem konkrétně?
Třeba se to někomu nebude zdát jako správné přirovnání, nebo budou oponovat, ale z mého pohledu se v Černošíně zastavil čas. Město se ztrácelo z dobrého podvědomí vnímání okolí, které se budovalo léta minulá. Černošín si začal vytvářet své vlastní problémy a pomalu a jistě se dostával do nekonečné sestupné spirály. (Dotace, soudní spory apod.).
Psali jsme:
Co budete chtít udělat pro zlepšení atmosféry na radnici tak, aby se situace z předchozích let neopakovala?
Já jsem se v Černošíně narodil a chci tady také dožít. Nemohu se potkávat s lidmi, kteří by se ode mě odvraceli, anebo mi nepodali ruku. Musí se znovu nastolit pocit důvěry a pocit rovnosti. Vůbec nelituji toho, že jsem odešel. Naopak. Člověk, který čtrnáct let vykonává jakoukoli funkci nebo povolání, je zákonitě deformovaný poměrně úzkým úhlem pohledem na problémy kolem sebe. Jsem nakonec velmi rád, že jsem se podíval na svět z druhé strany pohledem řadového občana. Atmosféra kolem nás se odráží od toho, jak jsme schopni tolerovat, spravedlivě rozhodovat, vcítit se do problémů jiných a pokusit se pomoci tam kde je potřeba.
Jaké jsou Vaše hlavní priority pro nadcházející volební období?
Ukončit volební období s pocitem, že vše co jsem udělal, jsem dělal dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Abych se mohl podívat lidem s klidným svědomím do očí a mohl si říci - Líp už to nešlo. A hlavně, aby ten pocit měli také občané. Vím, že je to strašně neskromné, ale v každém případě se o to pokusím.
A jaké jsou Vaše plány pro letošní rok?
Dovést vše do klidového stavu, znovu nastartovat a připravit živnou půdu pro další zdárný chod města. Dokončit nedotažené investiční akce a připravit podklady pro akce další. Získat přehled o možnostech získávání finančních prostředků z dotačních titulů a tak v co největší míře plnit místní program rozvoje.
Další rozhovory:
-635075246485507085.jpg&id=12492)
Aktuálním celosvětovým problém je problém s přistěhovalci. Máte vy osobně strach o naši budoucnost?
Novodobé dějiny Města Černošína se vlastně datují do roku 1946, kdy došlo k odsunu původních obyvatel a tak vlastně byl Černošín plný přistěhovalců. Vím, byla jiná doba. Dneska tady žije druhá generace a i já se tady už cítím doma. On není přistěhovalec jako přistěhovalec. Bude záležet na nás všech, jak se postavíme k celému problému. Pokud je už dopředu odsoudíme a nedáme jim šanci se začlenit, tak celý projekt bude odsouzen k nezdaru a budou jen problémy. Na druhé straně, pokud budou pro všechny platit stejná pravidla a nebudeme se na ně dívat jen jako na chudáky a všemožně je zvýhodňovat, ale jako na spoluobčany se stejnými právy a povinnostmi, stejně odpovědnými za své činy, pak by to mohlo fungovat. Je to celosvětový problém a je to dané dobou. Všechno má svůj čas.
Co se podle Vás musí stát, aby došlo ke zklidnění situace nebo se alespoň déle nevyhrocovala?
Vše je o diplomacii a dostatku informací. O správném vyhodnocení celého problému a zaujetí vhodného stanoviska. Neuplatňovat aroganci, ale na druhé straně nenechat si vše líbit. Je to balancování na ostří nože.
Na kolik jsou aktuální problémy mezi majoritou a minoritou v Černošíně?
Nechci zakřiknout, ale za mého působení se situace nějak zvlášť nevyhrocovala. Samozřejmě nastal nějaký drobný problém, ale vždy jsme se snažili, aby byl v zárodku zažehnán. Což se v podstatě dařilo. Jsem přesvědčen, že pokud budeme nadále uplatňovat politiku rovnosti, nebude problém. Černošín není velké město a tak si tady skoro vidíme jeden druhému do talíře.
Psali jsme:
autor: Kateřina Synková
