Dan Hodges z konzervativního britského deníku Telegraph přiznává, že chtěl ze solidarity se zemřelými novináři sdílet na Twitteru sdílet jejich karikaturu proroka Mohameda. Nakonec však tento tweet smazal. Přiznává, že dostal strach. „Na toto téma se v příštích dnech objeví spoustu komentářů. Jejich autoři nás budou přesvědčovat o tom, že pero je silnější než meč. Rovněž budou tvrdit, že teroristé nikdy nezvítězí.“, předvídá Hodges a dodává, že si budeme lhát do vlastní kapsy. „Teroristé ve skutečnosti zvítězili. Podařilo se jim zavraždit autory komiksů. Já jsem navíc skutečně svůj tweet stáhl a byl jsem ostatními označen za zbabělce. Ano, jsem zbabělec. Také jsem věřil, že pero je silnější než meč. Ale pouze do včerejška.“, konstatuje Hodges.
celý text v britském deníku Telegraph je k dispozici ZDE
„Pokud chceme žít ve svobodné společnosti, měli bychom se bránit před lidmi, kteří nám chtějí vzít svobodu slova se zbraní v ruce.“, píše dále Hodges. Podle britského novináře je na čase začít uvažovat o tom, jestli by neměly mít příslušné úřady větší přístup do naší soukromé emailové komunikace. Připomíná v této souvislosti vyjádření britského ministerského předsedy Davida Camerona, který v loňském roce zmínil, že stáhne svůj návrh zákona, podle kterého by získaly zpravodajské služby přístup k osobním datům Britům. „Slyšeli jsme, že by tím byla narušena snaše svoboda. To je mylná interpretace. Zapněte si dnes televizi a podívejte se, jak vypadá skutečné pošlapání svobody slova!“, apeluje Hodges.
Jeho kolegyně z britského levicového deníku Guardian Suzanně Mooreová upozorňuje na to, že cílem teroristů není zabít jednotlivce, ale liberální ideje a pocit svobody. Těchto událostí se podle jejího názoru vždy snaží pro své cíle využít i pravicové strany a konkrétně jmenuje UKIP, Národní frontu Marine Le Penové a německou Pegidu. „Rozhodně však nejde o střet civilizací, jak se nám snaží tvrdit. Jde pouze o pokračující konflikt mezi liberálními hodnotami a malou částí náboženských fanatiků. Ti chtějí, abychom měli strach vyjádřit své názory. Proti tomu musíme bojovat. Nesmíme si však myslet, že jsou všichni muslimové fašisty.“, nabádá Mooreová.
celý text v britském deníku Guardian je ZDE
Americký publicista Charles Lane dává v deníku Washington Post masakr v redakci francouzského týdeníku Charlie Hebdo do souvislosti s nedávným kyberútokem Severní Koree proti společnosti Sony, která chtěla odvysílat satirický film o severokorejském vůdci Kim Čong unovi. „Smutné včerejší události v Paříži ukazují, že autoři politické satiry riskují více, než si jsou sami ochotni připustit. Je však přímo životně důležité, aby se západní společnost postavila na jejich obranu. Svoboda znamená především svobodu vyjadřování. Lhostejno, jestli jsou tato vyjádření útočná či zesměšňující. V opačném případě pomalu sklouzáváme do cenzury.“, upozorňuje Lane, podle kterého byli v tomto ohledu někteří západní politici prosazující politickou korektnost poněkud zmatení.
celý text v americkém deníku Washington Post najdete ZDE
Konkrétně Lane připomíná události ze září 2012, kdy islamisté rozpoutali násilnosti po publikování jednoho videa, jenž se posměšně vyjadřovalo o Mohamedovi. „Satirický týdeník Charlie Hebdo na to reagoval publikováním karikatur o Mohamedovi. Francouzský ministr zahraničí však tehdy redaktory obvinil z toho, že přilévají olej do ohně. Pochybnosti vyjadřoval ústy svého mluvčího i americký prezident Baracak Obama. Následně alespoň politici dodávali, že Charlie Hebdo má samozřejmě právo publikovat karikatury a videa dle svého uvážení.“, popisuje Lane. V závěru svého komentáře vzdává Lane hold zemřelému šéfredaktorovi Charlie Hebdo Stéphane Charbonniera a cituje jeho vyjádření z roku 2012. „Každý má nyní strach. A to je přesně to, oč této hrstce extremistů jde. Jejich cílem je umlčet nás a zavřít do klece.“
Fotogalerie: - Charlie Hebdo obrazem
Benjamin Dodman na zpravodajském serveru France24.com hodnotí levicový satirický týdeník Charlie Hebdo jako „potomka vážené francouzské žurnalistiky, jejíž kořeny sahají až do období francouzské revoluce v roce 1789, kdy satira hrála rozhodující rolipři oslabení prestiže francouzské monarchie“. Dodman zmiňuje, že týdeník neměl milióny čtenářů, ale byl známý jako nejtroufalejší představitel satirické žurnalistiky. „Hodinu po hrůzném útoku pochovaly Paříží desítky tisíc lidí, kteří v ruce drželi plakáty s nápisem Já jsem Charlie.“, dokládá Dodman solidaritu občanů Paříže se zavražděnými novináři.
celý text v angličtině na France24.com jej ZDE
„Týdeník Charlie Hebdo na sebe poprvé výrazně upozornil v roce 2006, kdy přetiskl karikaturu Mohameda původně publikovanou v dánském magazínu. O pět let později byla redakce poničena zápalnými bombami v reakci na další satirické publikace namíření proti Mohamedovi. Šéfredaktor Charbonnier tehdy uprostřed trosek pro France24.com prohlásil, že média jsou ohrožována pouze autocenzurou. Redaktoři v posledních měsících žili pod policejní ochranou.“ vzpomíná Dodman a popisuje poslední karikaturu zveřejněnou na Twitteru Charlie Hebdo. „Šlo o novoročenku s názvem Ve Francii zatím žádné teroristické útoky, kde bojovník Islámského stát prohlašoval, že do konce ledna teroristé ještě snad nějaké to přání stihnou poslat“, uzavírá Dodman.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
