„Celou dobu od 17. listopadu až do Vánoc jsem proseděl a proležel u televize v Kanadském Torontu a byl jsem úplně bez sebe údivem a radostí. Věděl jsem, že systém, který byl nazýván socialismem, musí jednou skončit, protože není schopen splnit své vlastní deklarace a mění je v pravý opak. Slova jako ‚svoboda‘ a ‚demokracie' v něm, jako u Orwella, nabyla nového významu, přesně opačného, než znamenala kdysi. Ekonomika pracovala z posledních sil, systém neměl budoucnost,“ zmínil úvodem svých vzpomínek Haas. Dodal, že čekal konec, ale ono to přišlo skoro jako blesk.

„Měl jsem radost, když Peter Jennings a další moderátoři největších amerických televizních sítí přenesli své štáby do Prahy a vysílali hlavní večerní zprávy z balkonu hotelu Jalta a když i vnitroamerické zprávy dne měly v pozadí sochu sv. Václava a živé Václavské náměstí.

A přiznám se, že jsem mnoho věcí, které tehdy zněly z Prahy, ‚nepřečetl‘ zcela správně. Heslo ‚Nejsme jako oni‘ jsem nepochopil vůbec,“ řekl. Myslel si, že to znamená, že Češi a Slováci nebudou živelně věšet komunisty na lucerny a že viníci toho zla, které národ zažíval čtyřicet let, budou poctivě, spravedlivě a podle zákonů souzeni a odsouzeni. 

„Že budou souzeni viníci zločinů, kterých se dopustili na národu a na jeho občanech a k těm, kdo se osobně neprovinili, bude národ velkorysý. Že se budeme společně snažit zahojit rány, které národ rozdělovaly,“ zmínil. Dopadlo to podle něj jinak. Ze skutečných zločinců nebyl odsouzen podle něj nikdo, třetině národa je pak vyčítáno, že byli ve straně, nebo že pracovali pro nějakou instituci, kterou si spojujeme s minulým režimem. „To, co dělali posledních téměř třicet let, neplatí. Jsou to prostě komunisté a hotovo. Žádný trest viníkům a trochu věčné špíny na všechny. Promiňte, na všechny ne. Někomu bude členství ve straně nadosmrti vyčítáno, nebo členství jeho nebo jejího partnera, nebo rodiče. U někoho to kupodivu nikomu nevadí. A premiérem si zvolíme někoho z StB,“ uzavřel se slovy, že jsme trochu schizofrenní národ.