Demonstrace, žvásty Václava Moravce a urážka třicátého výročí listopadu 89 tvoří obsah pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Začneme úterním balábile na Václavském náměstí. Z tribuny jsem tam byl také zmiňován mezi nepřáteli pravdy a lásky, liberální demokracie a hrozbami pro naši krásnou střediskovou demokracii, tak se cítím být poněkud v kolizi zájmů. Ale nebudu hodnotit akci samotnou, spíše některé aspekty, které s ní souvisejí. Pobavilo mě, když jsem se pak během jednoho či dvou dnů z televize Seznam dozvěděl, že pán, kterého jsem neznal, jakýsi pan Martin Jaroš, údajně marketinkový odborník, se chystá založit politickou stranu. Tuším, že bude zaměřena proti té špatnosti v politice, kterou reprezentují Zeman s Babišem, Benešovou a dalšími, na které ukážou prstem,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Martin Jaroš mu poskytl klíč k pochopení těchto aktivit, že při nich nejde o žádnou pomoc lidem v zemi, která by se vyznačovala deficitem demokracie. „Kdyby tu byl deficit demokracie, tak by si nemohli rezervovat symbolicky nejdůležitější náměstí v celém státě a pořádat na něm své trachtace. Zdržím se úvah o tom, kolik to stojí a kde na to berou. Kolem šoubyznysových věcí se točím už třicet let, vím, kolik stojí pronájem různých zvukových a projekčních aparatur, a proto si myslím, že nás organizátoři z Milionu chvilek poněkud balamutí, když to vysvětlují nějakými sbírkami. Ale to je jiná píseň. Mě na tom nejvíc zaujalo to, že výsledkem má být politická strana. To už odněkud známe. Byla tady Cesta změny, aktivita paní – asi bych měl spíš říkat soudružky, neboť ve Svazu mládeže si říkali soudruhu, soudružko, a ona byla členka městských orgánů Svazu mládeže – Moniky Pajerové,“ připomíná mediální analytik.
Jde výhradně o převzetí moci a Česká televize tomu dělá píárko
Cesta změny následovala po Impulsech 99 a podobných aktivitách. „Vždy někdo pod nějakou záminkou, ať už to byla Česká televize nebo něco jiného, vytáhl na náměstí spoustu lidí, které zblbnul mediální masáží, a pak zneužíval obrázků z náměstí k tomu, aby podporoval svou politickou věc. Vždy to bylo nejprve provázeno altruistickými řečmi, jak jim jde o pravdu, lásku, dobro, nenásilí, společenskou kohezi a jak se lidé budou mít dobře. Ale záhy se ukázalo, že tu někdo usiluje o politickou moc. To je podle mě dokonce i správně, protože jediná odpověď na ty výkřikové akce může znít takto: ‚Založte si vlastní politickou stranu, napište lepší program, než mají ti, co jsou v Parlamentu, máte velkou šanci, protože nemáte žádné zatěžující věci z minulosti, máte čistý štít, tak se do toho pusťte. Vítejte a pojďte bojovat o tu svoji věc‘,“ poznamenává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Proto je rád, že tentokrát vyplulo tak brzy na povrch, o co při demonstracích jde. „Ale pak lze těžko věřit jim i redaktorům České televize, kteří jim od rána do noci dělají zadarmo píárko, že to je čistě filantropická událost a že o nic jiného nejde. Ale jde. Jde výhradně o převzetí moci. Je to další z mnoha pokusů o státní převrat, za těch třicet let jich už pamatujeme hodně. Některé byly úspěšné v tom smyslu, že dohnaly zemi k předčasným volbám. O to podle mě dnes usilují i tihle. Ale třeba v roce 1998 zvítězily v předčasných volbách drtivým způsobem dvě nejvíce nenáviděné strany, proti nimž byly všechny aktivity namířeny, ČSSD a ODS, a s využitím opoziční smlouvy čtyři roky vládly. A to vcelku nerušeně a seriózně. Pokud výsledkem tohoto balábile, jak jsem to nazval, bude, že se ustanoví opravdu funkční, expertně vyfutrovaná a politicky silná vláda, které se bude dařit aspoň tak jako té opozičně-smluvní, tak za to budu moc rád a pak jsem rád i za ty demonstrace,“ přiznává mediální odborník.
Z vystoupení Čvančarové by se dala vytvořit úspěšná komedie
Jedině tento důvod by ho donutil zatleskat těm, co demonstrace pořádají, ale ze svých zkušeností usuzuje, že k ničemu takovému nedojde. „Ty demonstrace jsou široké téma. Všimněte si, že z umělců, kteří se tam prezentují, se namnoze jedná o lidi, kteří už před drahnou dobou sešli z veřejných očí, takže pro ně to může být zajímavé píárko. Nechci jim sahat do svědomí, je to jejich věc i věc organizátorů, koho si pozvou, že nemluví k věci a vyjadřují se k emocím. To bylo vidět na projevu paní Čvančarové, kdy jsem měl pocit, že jsme ohroženi třetí, čtvrtou, pátou světovou válkou najednou a ještě k tomu na nás nalétávají Marťani. Před tím vším velmi pateticky varovala a nyla ze všech sil. Úžasný herecký výkon. Bylo by zajímavé, kdyby se jejího vystoupení zmocnil nějaký kvalitní dramatik a sepsal z těch slov nějakou hru. Možná by v nějakém komediálně založeném divadle byla úspěšná,“ ironicky hodnotí hereččin výstup Petr Žantovský.
Když už se v souvislosti s demonstracemi na Václavském náměstí mluví o vzniku nového politického subjektu, považuje za vhodné podívat se na to, jaké politické subjekty už tu teď jsou, proč dochází k těmto projevům nespokojenosti a jak vypadá politická situace obecně. „Jeden z mála lidí, kteří to dokážou docela vtipně a trefně vystihnout, je pan Petr Holec, jehož komentář na Info.cz jsem si přečetl. Vyšel ve středu pod titulkem ‚Spolu proti sobě. Opozice vymýšlí, jak neporazí Babiše‘. Už ten titulek je celkem výmluvný, o co v komentáři jde. Hodnotí v něm jednotlivé kroky stran jako TOP 09, ODS, STAN a KDU-ČSL, případně Pirátské strany. A dovozuje, proč se jim nedaří trumfnout a přehrát Babiše a proč je ten Babiš stále ještě na vyšším koni než oni a proč to tedy nejde,“ konstatuje mediální analytik.
Pidistrany nechápou, že pět dacií nikdy nedá dohromady ferrari
Věta z úvodu Holcova komentáře „Pět dacií nikdy nedá dohromady ferrari“ se mu nejen líbí, ale připomněla mu i podobnou větu z dřívějška. „Myslí těch pět v podstatě zanedbatelných stran. Když vyjmu piráty, kteří jsou samostatní, tak minimálně ta zbývající čtveřice by si teoreticky mohla být programově velice blízko. Piráti ne, ti jsou dnes ultralevicovou stranou a s konzervativní politikou nemají nic společného. A tyhle čtyři dacie řečeno s panem Holcem opravdu nedají dohromady ferrari. Vzpomněl jsem si na výrok někdejšího premiéra Miloše Zemana, který se podobným způsobem vyjádřil k někdejší Čtyřkoalici KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratické unie a ODA. Říkal, že čtyřikrát nula nedá dohromady čtyři, ale zase jen nulu. To je jednoduchá matematická úloha. Spojením čtyř neúspěšných se nedá dohromady jeden super úspěšný, procenta se prostě nesčítají,“ upozorňuje Petr Žantovský.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Ilustruje to na různých volebních taškařicích, třeba když se dávali dohromady lidovci s hnutím STAN. „To se fotil pan Bělobrádek s panem Gazdíkem, vypadali na billboardech jak Mirek Dušín s Jarkou Metelkou. Drželi se za ručičky vstříc světlým zítřkům, ale trvalo to tak měsíc, než se rozešli a začali se pomlouvat.
Takových rozchodů i sblížení bylo v nedávné době více. Ale když máte jen na jedno téma čtyři politické strany, tak to nemůže nikdy fungovat. Zvláště když v jejich vedení jsou lidé, kteří nejsou úplně excelentní a důvěryhodní. Koneckonců když zapátráme v minulosti, tak si vzpomeneme na období, kdy KDU-ČSL konkurovala jiná křesťanská strana KDS Václava Bendy. Václav Benda měl jakousi autoritu z dob Charty, a přesto spojili KDS jako křesťanskou stranu s ODS jako s občanskou stranou, protože věděli, že jim jde v principu o stejné věci a že společně budou silnější,“ podotýká mediální odborník.
Pospíšil konečně první, ale ve straně, která putuje na smetiště dějin
Každá z těch čtyř stran má podle něj ve svém čele nejméně pět předsedů, kteří se různě okopávají. „Pan Holec připomíná, jak úžasně pan Kalousek a jeho parta okopávají kotníky nynějšímu šéfovi TOP 09 Jiřímu Pospíšilovi, a tak to prostě nemůže fungovat. Když jsme tedy u pana Pospíšila, tak by asi bylo dobré si připomenout, že byl v minulosti také členem ODA, byl také členem ODS a také ministrem spravedlnosti v obou Topolánkových vládách a také v té Nečasově. Ale protože je to další z mnoha ředitelů zeměkoule, které naše země nosí, a nebyl schopen se srovnat s tím, že není první ve straně, tak v TOP 09 se konečně stal na chvilku první. No ale ve straně, která putuje na smetiště dějin. Takže je to přehlídka obrovské marnosti,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V komentáři ho zaujal příměr, že Piráti jsou stejně alternativní jako léčba rakoviny hrou na didžeridu. „Tím mě Petr Holec opravdu dostal, považuji to za větu týdne. To je úžasný postřeh, který velmi přesně charakterizuje pirátskou politiku. A pointou té politiky je, že vstoupili do evropské frakce zelených, která zahrnuje také ultralevicové strany, To jen proto, abychom měli přesné informace a věděli, co jsou zač. K té úterní demonstraci už jen tolik, že tu máme partu stran, které se ukazují čím dál více jako neschopné. Máme tady i některé strany, které už téměř neexistují, jako vládní ČSSD nebo komunisté, kteří jsou na odchodu z horizontu. A pak tu máme Babiše, kterého čím víc okopávají, tím víc on u svých voličů sílí. Cožpak si tihle všichni nejsou schopni uvědomit, že tím, jak na Babiše nasazují, mu jenom přihazují procenta? To je důkaz české politické hlouposti,“ míní mediální analytik.
Pedagog Václav Moravec vypustil z úst nesmrtelný žvást
Pro druhé téma sáhl do vysílání nedělního Newsroomu ČT24, kde zazněla informace, že existuje výzkumný akademický projekt. „Vedoucím řešitelem toho odborného úkolu je jistý Václav Moravec, moderátor České televize a také pedagog na Fakultě sociálních věd v Praze. A ten nám v Newsroomu sděloval, že principem toho jím řešeného vědeckého úkolu – explicitně zmiňoval, že se to v budoucnu bude týkat i ČTK – je nahrazení lidských sil při výběru a transferu informací, takže zpravodajové budou nahrazeni jakousi kybernetickou inteligencí. Moc by mě zajímalo, co na odborníka Moravce řekne jeho kolegyně z katedry paní doktorka Trunečková, která opravdu rozumí agenturám na rozdíl od kolegy Moravce. Když se ho redaktorka ptala, co bude s lidmi, kteří nebudou muset připravovat zprávy, protože to za ně budou dělat počítače, odpověděl, že se využijí na investigativní, názorovou a komentářovou publicistiku,“ diví se Petr Žantovský.
Za tohle by měl Václav Moravec vrátit diplom, protože Česká tisková kancelář nemá žádné investigativce, komentátory ani názorové novináře. „Nejenže je nemá, ona je ze zákona mít nesmí. Má produkovat pouze zpravodajství, nikoli spektakulární honičky za mladým Babišem někde po Švýcarsku jako paní Slonková či názorové výrony jako pan Mitrofanov nebo někdo jiný, kdo nás neustále obohacuje svými ‚úžasnými‘ názory. Tak by Moravec měl vědět, že to, co řekl, je žvást. Jestliže žvást vypustí z úst pedagog vysoké školy pro novináře a navíc hlavní řešitel akademického úkolu – nepředstavujme si, že to je za 12,50, to jsou často milionové částky, které se do těchto tzv. vědeckých úkolů napouštějí z grantových agentur – tak si neumím představit, jak vypadají ostatní pedagogové, odborníci, studenti a absolventi té školy, když je učí lidé jako Moravec, pro něhož je četka mimo jiné zřídlo názorové a investigativní publicistiky. Tak to jsou docela nesmrtelné věci,“ soudí mediální odborník.
Studentský vůdce se snaží nabídkou konkurovat Člověku v tísni
Poslední glosou se ještě jednou zastaví u politické strany Cesta změny, která existovala v letech 2001 až 2009. „Tu reprezentoval kromě soudružky Moniky Pajerové také soudruh Martin Mejstřík ze svazácké organizace Akademie múzických umění, později také zastupitel na Praze 1 a senátor. A tenhle pan Mejstřík mě velmi překvapil, protože jsem narazil na jeho webovou stránku martin-mejstrik.cz. Je na ní záložka ‚přednáškové okruhy‘. Pointa tkví v tom, že celý ten web je v podstatě obchodní nabídka, i když tam píše, že to jsou oficiální osobní stránky, ale víceméně je to obchodní nabídka. Pan Mejstřík tam nabízí různým typům škol sérii přednášek ke třicátému výročí událostí roku 1989 včetně ceníku. A nemysleme si, že dvouhodina se soudruhem Mejstříkem je něco laciného. Třeba tři tisíce za přednášku plus cestovné a tak dále,“ prozrazuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Screen z martin-mejstrik.cz (pořízen 8.6.2019)
Screen z martin-mejstrik.cz (pořízen 8.6.2019)
To vypadá na docela dobrý byznys s využitím toho, že byl kdysi student a jako člen svazácké organizace se ocitl v nějakých souvislostech, když se měnil režim. „Nevím ale, jestli bude pan Mejstřík schopen konkurovat třeba nabídce Člověka v tísni, který organizuje za obrovské peníze Ministerstva školství už několik let ‚vynikající‘ sérii kurzů ‚Jeden svět ve školách‘, při nichž vymývají dětem všech stupňů škol hlavy svými pohledy na svět, na geopolitiku, na liberální demokracii. Myslím, že to pan Mejstřík bude mít těžké, musel by mít dobrého agenta. Možná si ho nějaká škola z Vysočiny objedná, pokud vůbec slyšeli o jeho existenci, to nevím. Ale zaujaly mě přednáškové okruhy, které nabízí. Například ‚Zastupitelská demokracie a základy parlamentarismu‘. To je výborné, že ve školách, kde se toto vyučuje v předmětu ‚Základy společenských věd‘, to musí říkat pan Mejstřík,“ kroutí nad tím mediální analytik hlavou.
S odkazem 17. listopadu se kšeftuje jako s banány v tržnici
V Mejstříkově nabídce přednášek nemůže chybět ani tematický okruh „Listopad 89“. „No o čem jiném by mohl mluvit, když to byla jeho hvězdná chvíle a jeho patnáct minut slávy. Pak má další oddíl ‚Zločiny světového komunismu‘. V tom je bez šance prorazit, protože tam má konkurenci od Radia Svobodná Evropa až po Člověka v tísni. Tam všude je spousta odborníků na zločiny světového komunismu. Pak má oddíl ‚Pevnost Evropa‘, kde se zamýšlí nad tím, jak je Evropa báječná. Přiznává, že to čerpal z nějakých euoptimistických brožurek a podkladů. Poslední přednáškový okruh se nazývá ‚Planeta Země‘ a věnuje se ekologii. Opírá se o kdysi známý film bývalého amerického viceprezidenta Ala Gora ‚Nepříjemná pravda‘ z roku 2006, v němž Al Gore vysvětloval, že se naše planeta řítí do ekologické katastrofy, protože je globálně oteplena a že by se mělo všude šetřit,“ připomíná Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Na Ala Gora se později provalilo, že jeho rodinný dům má energetickou spotřebu zhruba takovou jako střední americké maloměsto. „Pak se raději stáhl. Nejenže ty prezidentské volby, na které měl políčeno, nevyhrál, ale odešel do ústraní. Teď u nás našel následovníka v Martinu Mejstříkovi. Říkám to s jistou ironií, protože mi je z toho smutno, jak se kšeftuje s něčím tak důležitým, jako je odkaz okamžiku, kdy se národy Čechů a Slováků vzepjaly, nikým nepodněcovány, nepodpláceny, nikdo jim nedával plazmové obrazovky jako teď na Václavák, nikdo je nesvážel autobusy z venkova jako teď na Václavák. To bylo spontánní hnutí patnácti milionů lidí, kteří už měli všeho dost. A teď s tím někdo kšeftuje jako s banány v tržnici, a ještě trochu nahnilými. To se mi nelíbí a je mi z toho velmi smutno. V roce, kdy si budeme připomínat třicet let od událostí, které pro všechny z naší generace znamenaly nejpodstatnější okamžik našich životů, to považuji skoro za urážku tohoto výročí,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
