„Evropská unie musí vytvořit pro Ukrajinu desetiletý plán. Na počest klíčové političky, která je vůdčí silou evropské politiky vůči Ukrajině, jej můžeme pojmenovat po německé kancléřce Merkelové. Pokud se to podaří, bude to důkazem vítězství evropské verze liberálního systému nad konzervativní a nacionalistickou ideologií plnou násilného chaosu, kterou reprezentuje ruský prezident Vladimir Putin," je přesvědčen Ash.
„Plán by měl být postaven na třech pilířích: vojenském, politickém a ekonomickém. Všechny tyto pilíře by měly být variabilní a schopné se přizpůsobovat stávající situaci. Svoji roli v těchto plánech by měly hrát i Spojené státy americké, nikoli však v hlavní úloze. Jestliže chceme takový plán uvést do praxe, musíme my Evropané vědět, čeho jím chceme dosáhnout a jaké jsou plány druhé strany. To je samo o sobě obtížné," připouští Ash.
„Putin je totiž krajně nevyzpytatelný autokratický vládce, ale přesto odhaduji, že hodlá využít zmatků na jihovýchodní Ukrajině, aby tuto část země dostal pod svoji kontrolu. Jde mu o to, aby Ukrajina nebyla schopna tato svá území náležitě spravovat, natož se politicky i ekonomicky příbližit k EU a NATO. Rozhodující pro tuto strategii je průchozí rusko-ukrajinská hranice, přes kterou lze snadno expedovat vojáky i vojenský materiál dle libosti," upozorňuje Ash.
„Putin převzal zažitou strategii z dob Sovětského svazu a snaží se celý konflikt zakonzervovat s možností jej kdykoli snadno probudit. Jak takové strategii vlastně máme čelit? Někteří by v rámci další eskalace napětí poskytli vojenskou podporu Ukrajině, aby byla schopná zvítězit. Tato varianta se dá morálně ospravedlnit, ale v praxi nebude fungovat. Po reformách provedených v ruské armádě v poseledních šesti letech se z ní stala moderní a efektivní síla, která se dá jen těžko zastavit. Ukrajinská armáda navíc potřebuje projít podobnou reformou, což se nedá provést přes noc. Dodání moderních zbraní by jí stejně nebylo nic platné," míní Ash.
Celý článek v angličtině najdete ZDE.
Přesto by západní země měly podle Ashe vybrané typy vojenského zařízení Ukrajině poskytnout. „Součástí vojenské pomoci by však mělo být především poskytnutí poradců a odborného výcviku. Odpovědí na Putinovu strategii `zakonzervovaných konfliktů` je rovněž uzavřít hranice. NATO potom musí tvrdě trvat na tom, že Rusko je ani o jeden centimetr nepřekročí. A to i když se bude jednat třeba o neobydlená území na estonsko-ruských hranicích. Zároveň s tím musí probíhat při každé možné příležitosti diplomatická jednání. Byť pravděpodobnost, že bude dosaženo dohody, se kterou bude spokojena Ukrajina i Rusko, je velmi malá," vyjadřuje své pochyby Ash.
„Jedno je však jisté, Putin si rozhodně nepřeje dohodu, která by podpořila stabilní a mírové řešení krize. To by znameanlo, že bude Ukrajina fungovat jako standardní federální stát a bude tak mít zase o krok blíž do Evropské unie. Evropa může v každém případě po ratifikaci Dohody o přidružení přikročit k bezvízovému styku s Ukrajinou. Všechny zkušenosti s postkomunistickými státy hovoří o tom, že právě tento krok vnímají občané nejvíc pozitivně. Byť zde zase hrozí, že obyvatelé západních států se budou obávat masové imigrace Ukrajinců. To už je riziko podníkání... Stejně tak bychom však měli trvat na tom, aby Ukrajina na oplátku vzala vážně reformu své země. Musí se v prvé řadě postarat o potlačení mohutné korupce. To je základ," píše Ash.
„Vedle toho bychom neměli hodnotit Rusko jen podle jeho vůdce Putina, byť ten je zde stále velmi populární. Musíme vzít v úvahu, že v horizontu příštích deseti let může stát dávno mimo politiku. Sankce v krátkodobém horizontu na situaci nic nezmění, protože v Rusku úspěšně funguje státní propaganda. Po čase však začnou Rusové pragmaticky počítat a zjistí, že v dlouhodobém horizontu jim sankce velmi ubližují. Jejich peněženka bude mít přednost před údajnými vlasteneckými zájmy, jak jim celou věc prezentuje Putin," míní Ash.
„Ve svém textu jsem zmínil jenom pár možných návrhů. Pokud s nimi nesouhlasíte, můžet přijít s vlastními. Je však jisté, že Evropa podobný plán potřebuje. Je nutné mít vypracovanou strategii a ne pouze střílet od boku nahodilé návrhy. Hlavní nástroje této strategie budou politické a ekonomické, nikoli vojenské. Je pochopitelné, že takový plán nevznikne za dva dny. Vede k němu ještě dlouhá a trnitá cesta," uzavírá Ash.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
