Je ironií osudu, že černé a bílé Američany v současném rasovém chaosu rozdělila zjevná lež, podle které byl černošský mladík Michael Brown zastřelen do zad bílým policistou v Missouri. Ale to ještě nebylo nic proti tomu, co se strhlo poté, co byl prchající Afroameričan zastřelen bílým policistou v Jižní Karolíně. Nikdo se přitom nepozastavuje nad tím, že v Alabamě zastřelil černošský policista neozbrojeného bílého mladíka, přičemž byl zproštěn obvinění. Ve stejný čas, kdy byl obvinění zproštěn i bílý policista, jenž zastřelil zmíněného Browna.

Jaká je naděje, že dostane prostor pravda a racionalita ve světě, který ovládají předsudky mnohem více než vzájemné porozumění? Po zhlédnutí videa z Jižní Karolíny odsoudili onoho bílého policistu ve stejné míře běloši i černoši, konzervativci, stejně jako liberální komentátoři. Ukázalo se však, že moment vzájemného souladu byl velmi pomíjivý a do popředí se opět dostal postoj „my proti nim“. To se jasně ukazuje ve chvílích, kdy se Afroameričané vymlouvají na otroctví. To přitom není žádný argument pro neomluvitelné chování v ghettech. V širším slova smyslu je to únik od zodpovědnosti za katastrofální sociální politiku v posledních padesáti letech.

Celý text v angličtině najdete ZDE