Chládek došel mimo jiné k závěru, že by Česká republika možná významně ušetřila, kdyby se tak striktně na boj s korupcí nezaměřovala. „Občas se objevuje v souvislosti se zákonem o veřejných zakázkách argument, že je uvedený zákon natolik složitý, že vlastně podle něj není možné zakázky zadávat. Tento argument je velmi často slyšet ze strany starostů, politické reprezentace. Myslím si, že jsou tak nespokojeni, protože se jim utáhnou mantinely a oni nemohou peníze distribuovat volně podle svého uvážení.,“ zahájil diskuzi Stanislav Beránek.

Úřední šiml řehtá na úkor zdravého rozumu

„To je sice dobrý argument na podporu toho, že je ten zákon dobrý, ale já tady mohu uvést haldu zbytečných papírů, které zákon vyžaduje a běda, jak to není přesně podle něj. To například znamená, že jsem perfektní firma, mám výborné reference, dám nejnižší cenu, ale budu mít prošlý výpis z trestního rejstříku,. Bude se muset objednávka nebo nabídka vyřadit. Úřední šiml tedy řehtá na úkor zdravého rozumu,“ uvedl příklad z praxe Ondřej Chládek.

Dle jeho mínění zákon nežádá kvalifikovanou investorskou a projektovou přípravu, která je klíčová. „V zájmu nediskriminačních přístupů se může do poměrně velkých zakázek přihlásit kdejaká opice. Nějaká tzv. garážová firma si sesbírá od zahraničních firem reference a zbytek nahradí čestnými prohlášeními. Za sebou nemá nic, protože prostě nic nepostavila. Přesto se stává plně plnoprávním účastníkem řízení. Samozřejmě, že tam sekne nejnižší nesmyslnou cenu, protože to neumí spočítat, nebo čeká s nastavenou rukou, co dají ti, co to chtějí skutečně stavět, aby jim nepřekážela. Zákon prostě stěžuje práci poctivým a dává prostor obrovským lumpům,“ upozornil Chládek.