„V historii posledního tisíciletí se poměrně často setkáváme s periodou nějakých 20-30 let, kdy čas proměny chvátá rychleji a pak se zase zpomaluje. Na velkou dynamickou změnu je zapotřebí alespoň oněch nepřesných a empirických dvou až tří desetiletí,“ poznamenal Cílek s tím, že myšlenka „třicetiletého“ cyklu je uklidňující v tom, že člověk tak ve zmatku neprožije celý svůj život. 

Následně se již věnuje knize o Islámském státu arabisty Rainera Hermanna, který podle Cílka uvádí několik údajů, jež staví celou situaci Blízkého východu do jiného světla. „Především my všichni žijeme v mediálním světě, který zajímá, kdy dobudeme Mosul či Aleppo, nebo kdo bude vládnout v Damašku či Bagdádu. Jenže tento vojenský aspekt je druhořadý. To, co je podstatné, se týká okamžiku, kdy začne fungovat stát,“ tvrdí Cílek.

Vzpomíná na arabské jaro, k němuž vzhlížel v roce 2011 svět s nadějemi. „Některé arabské státy se zatím nerozpadají, ale bez ropy nejsou schopné přežít hospodářsky. Zakopaný pes arabského světa není v sektářském násilí, ale v nefunkčních státech. Obyvatelé své státy obvykle nechtějí, protože jim nic nepřinesly, ale zároveň potřebují mít alespoň nějaké životní jistoty a pocit bezpečí. Proto vyměňují loajalitu ke státu za loajalitu k náboženským organizacím,“ podotkl Cílek.