Na Salcburské nádraží přijíždějí uprchlíci, kterým se podařilo překonat maďarské hranice. Jsou zde i rodiny s malými dětmi. „Je paradoxní, že uchazeči o azyl přijíždějí v takové míře právě vlaky. Tedy dopravním prostředkem, který z domova neznají.“
Jeden z příchozích je Syřan Málik. Přijel sám a doufá, že, jak se usadí, dostane do Evropy i zbytek rodiny. „Utekl jsem kvůli všem. Žádná Sýrie už není, neexistuje, všechno je zničené,“ říká mladík, který je dva a půl týdne na cestách. Do Evropy se dostal přes turecko-bulharskou hranici.
Hraniční kontroly mají negativní efekt na dopravu. Před mostem, který rozděluje obě země, jsou dlouhé kolony, které se zdánlivě nehýbou. „Včera jsem jela dvě hodiny. Dnes je to o něco lepší, ale nemůžu každý den takhle trávit. Nechápu, proč na to musí doplácet normální lidi. Hlavně že se pořád říkalo, jak je Schengen super,“ rozhořčeně okomentovala situaci německá řidička, která dojíždí za prací do Salcburku.
Mezitím na hranicích stojí druhá fronta, tentokrát již bez aut. „Celé rodiny, muži nesou malé děti v náručí.“ Tuhle frontu však odchytává německá policie, jejíž hojný zástup následně uprchlíky posílá na nádraží do městečka Freilassing. Rakouskou policii aby ale člověk pohledal. Ta se místo toho soustředí na hranicích s Itálií, Slovinskem a Maďarskem.
Na nádraží ve Freilassingu jsou uprchlíci odděleni od veřejnosti pod dohledem policie a dostávají od dobrovolníků a pracovníků charitativních organizací materiální pomoc v podobě potravin a dalších potřeb.
Mezi nimi jsou i dva bratři a jejich strýc z Afghánistánu. „Šli jsme déle než měsíc přes Írán, Turecko a Řecko,“ překládá jeden z bratrů slova svého strýce do angličtiny. „Proč jsme odešli? To nevíte? V Afghánistánu jsou pořád výbuchy a střelba,“ vysvětují. V jejich skupině je i malé batole, které se údajně narodilo chvíli před tím, než se jeho rodiče vydali na cestu.
Že právě probíhá uprchlická krize však ve Freilassingu nepoznáte. Vyjma jednoho plakátu, který upozorňuje na nutnost pomoci uprchlíkům a skutečnost, že v Sýrii je humanitární krize, se neděje nic neobvyklého.
„Uznávám, že Německo musí pomáhat. Ale kolik lidí můžeme přijmout? Na to musíme také myslet,“ říká servírka z místní kavárny. Podle posledních průzkumů je však pro přijímání uprchlíků, kteří už do Evropy došli, 66 procent Němců.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
