Na Salcburské nádraží přijíždějí uprchlíci, kterým se podařilo překonat maďarské hranice. Jsou zde i rodiny s malými dětmi. „Je paradoxní, že uchazeči o azyl přijíždějí v takové míře právě vlaky. Tedy dopravním prostředkem, který z domova neznají.“

Jeden z příchozích je Syřan Málik. Přijel sám a doufá, že, jak se usadí, dostane do Evropy i zbytek rodiny. „Utekl jsem kvůli všem. Žádná Sýrie už není, neexistuje, všechno je zničené,“ říká mladík, který je dva a půl týdne na cestách. Do Evropy se dostal přes turecko-bulharskou hranici.

Hraniční kontroly mají negativní efekt na dopravu. Před mostem, který rozděluje obě země, jsou dlouhé kolony, které se zdánlivě nehýbou. „Včera jsem jela dvě hodiny. Dnes je to o něco lepší, ale nemůžu každý den takhle trávit. Nechápu, proč na to musí doplácet normální lidi. Hlavně že se pořád říkalo, jak je Schengen super,“ rozhořčeně okomentovala situaci německá řidička, která dojíždí za prací do Salcburku.