Podle Kláry Samkové žijeme ve světě, kde se pokrytectví a neupřímnost postupně staly běžnou součástí fungování společnosti. „Pokrytectví, neupřímnost, zákeřnost se stala normou. Aplikaci této normy vidím v stále se zmenšujících vzorcích. Jde to od porušování mezinárodního práva, které přestalo existovat až k rodinným vztahům,“ uvádí právnička v rozhovor pro Zákony Bohatství.
Samková rovněž upozorňuje na rostoucí agresi ve společnosti i na neschopnost lidí přijmout, že každý může realitu vnímat jinak: „Lidi si nejsou ochotni připustit, že realitu vidí každý trochu jinak a skutečná objektivní realita je souhrnem všech realit individuálních,“ dodává
V kontextu toho varuje, že tento stav má vážné dopady jak na společnost, tak na jednotlivce. „Ty výsledky tu vidíme velmi jednoznačné. Jsou to psychiatrická onemocnění. Je to ztráta smyslu života, ztráta iniciativy, vůbec nějakým způsobem život žít,“ všímá si Samková.
„Nikdo nemá právo zasahovat“
Samková říká, že má osobní zkušenost s Íránem i dalšími islámskými zeměmi, a přestože odmítá tamní režimy i islám, zásahy zvenčí nepovažuje za správné.
„Především musím říct, že mám Írán velmi ráda, v Íránu jsem byla, sice nepříliš dlouho, je to pár let, ale byla jsem tam. Tu zemi jsem alespoň v nějakém rozsahu poznala,“ říká.
Jste pro zastropování marží na benzinových pumpách?Anketa
„Na druhou stranu od té doby, co jsem v Íránu byla, jsem navštívila ještě řadu dalších islámských zemí. Byla jsem v Iráku. Byla jsem v Afghánistánu loni. Můj názor, nikoliv na islám, ale na ty společnosti se změnil. Změnil se v tom směru, že ať jsou ty společnosti jakékoliv, tak jsem přesvědčená o tom, že nikdo nemá právo do nich zasahovat,“ reagovala na útoky Spojených států a Izraele na Írán.
Současný vývoj je podle ní důsledkem dlouhodobých zásahů Západu do regionu. „To, co vidíme, je výsledkem jakéhosi řetězce zasahování Západu do jednotlivých teritorií, kdyby Západ nezasahoval do Íránu, tak se tam nikdy Chomejní neetabluje způsobem, jakým se etabloval, byl to on, kdo způsobil tento šíitský stát v takovém rozsahu, v jakém je,“ dodává právnička.
Takové zásahy zvenčí podle ní často přinášejí horší důsledky, než jaké měly původně řešit. „Víme dobře, že každý takový zásah kromě těch žádoucích účinků má vždy vedlejší efekty. Ty vedlejší efekty velmi často brutálně převýší ten zamýšlený efekt,“ říká.
A jedním dechem dodává: „Jsem přesvědčená o tom, že k tomuto došlo v Íránu. Jsem přesvědčená o tom, že k tomu došlo i co se týče války na Ukrajině. My jsme se dnes dostali do situace, kdy svými vlastními zásahy způsobujeme větší zlo, než to, které tam původně bylo,“ míní.
„Zahnaná země je nejnebezpečnější“
Podle Kláry Samkové se ukazuje, že se společnost z minulých krizí nepoučila a v zasahování dál pokračuje. „A my obyčejní lidé jsme vlastně obětí této doktríny zasahování do cizích životů, tentokrát do životů státu. To, proti čemu se tak usilovně bráníme v soukromém životě, aby nás někdo nutil k nějakému způsobu života, takto s pocitem velké morální převahy aplikujeme na mezinárodní, mezistátní úrovni,“ dodává, že to není zrovna věc, na kterou lze být hrdý a ve které by se mělo pokračovat.
„Obávám se, že se můžeme dočkat naprosto neočekávaných výsledků. To je to, co mě fakt netěší,“ připouští, že vývoj válečného konfliktu na Blízkém východě může znepokojivé dopady. „Ta země byla zahnána do kouta. V podstatě nemá co ztratit. A to je ta nejnebezpečnější situace, která vůbec může nastat,“ dodává.
Samková používá příměr známý i z knihy Umění války od čínského vojevůdce Sun-c’ a varuje, že bez možnosti ústupu může dojít k nebezpečné eskalaci: „Nepřítel zahnaný do kouta je v obklíčení, ze kterého se nemůže dostat, je nutno mu vybudovat zlatý most, kterým odejde z toho obklíčení, jinak by se mohlo stát, že by sebral veškeré síly a to zoufalství by bylo tak velké, že vlastně tu blokádu, to obklíčení prolomí,“ říká, že právě takovou situaci dnes podle ní Írán zažívá, protože nemá kam ustoupit.
Afghánistán jako varování
Situaci v Íránů vidí Samková jako neřešitelnou. A jako příklad uvádí zkušenost z Afghánistánu po odchodu amerických sil. „V Afghánistánu jsem byla, mluvila jsem tam i s mladýma lidmi, kteří jsou úplně zdecimovaní. To je tak neuvěřitelná beznaděj, která tam vládne mezi mladými lidmi,“ popisuje generaci, která vyrostla v jiném systému a dnes čelí úplně jiné realitě. „Oni vyrostli v americkém protektorátu, americké kultuře a najednou tam mají Tálibán. Mají pocit absolutní bezmocnosti a absolutní beznaděje do konce života,“ říká.
Z toho vyvozuje obavu, že podobný scénář by mohl mít ještě závažnější dopady v Íránu: „Jestli tímto způsobem se má změnit devadesátimilionový Írán, tak si to dost dobře nedokážu představit ty následky,“ poznamenává Klára Samková.
„Neměříme všem stejně“
Kromě toho Samková kritizuje selektivní přístup k mezinárodním konfliktům a upozorňuje, že svět nevěnuje stejnou pozornost všem krizím. „Prostě jestliže to v Gaze vypadá jako po regulérní genocidě, tak se ptám, jaké právo má Izrael diktovat nějaké další morální hodnoty,“ ptá se.
Poukazuje i na to, že zájem o jednotlivé konflikty nerovnoměrný a často účelový. „Proč se zajímáme o Írán, proč se nezajímáme o Džibuti, o Jižní Súdán, proč se nezajímáme o dlouhotrvající válku na hranicích Etiopie… proč se nezajímáme o hnutí Boko Haram… Nebo o strašlivé osobní ztráty, které podstupuje Ukrajina, kde jsou statisíce mužů, kteří padli na frontě,“ dodává s tím, že opomíjené nejsou jen konflikty v Africe, ale i lidské ztráty jinde.
„Máme teď situaci, kdy se všichni rozhodli, že se budou zajímat o Írán a dodržování lidských práv Íránu, což je legitimní, ale je to svým způsobem nespravedlivé vůči všem ostatním lidem, kteří trpí úplně stejně a ještě víc než v Íránu,“ uzavírá kritiku tím, že současný důraz na Írán podle ní působí pokrytecky a není spravedlivý vůči jiným konfliktům.
„Takže pojďme se ptát, jak se vypořádáme tady s tímto naším pokrytectvím, které má takovou nepříjemnou pachuť ekonomického zisku,“ dodává Klára Samková.
Role malého státu: říkat svůj názor
Své úvahy Klár Samková pak uzavírá tím, že i malé státy svou roli – především v tom, že mohou pojmenovávat věci a snažit se o vnitřní spravedlnost. „Právě v tom najdeme odpověď na správnou otázku, co dělat. Pojďme se pokusit být alespoň vnitřně spravedliví a aspoň deklarovat, když nic jiného. Naše možnosti jsou omezené. Čechů je deset milionů. To je takové, bych řekla, průměrné okresní čínské městečko, takže se netvařme jako vládci všehomíra.“
Spolu s tím, však varuje i před opačným extrémem – rezignací na vlastní význam. „Neumenšujme a nesnižujme se do alibistické bezvýznamnosti.“ Jako klíč vidí schopnost správně pojmenovat problém. „Já bych řekla, že to je ta úloha nás malých států. Být malý má svou výhodu, protože nestojíte totiž za ten útok. To je poloha, která by se mi líbila,“ říká Klára Samková.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Odsuzujete zásahy vůči Íránu stejně jako Klára Samková?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
