Tohle není ani politika, to už je naprostá žumpa. Člověk sleduje další a další výpovědi u soudu kolem Redla, Dozimetru a pražských kmotrů a nestačí se divit, jak bezostyšně nám všem tihle lidé „kálejí“ na hlavu. A nejhorší je, že už se ani nesnaží vymýšlet věrohodné výmluvy.

Oni jedou pořád ten samý scénář: „Já ho moc neznal.“ „Potkali jsme se jen párkrát.“ „Telefonovali jsme spolu pracovně.“ „Byl jsem tam náhodou.“ Tohle už není obhajoba, to je útok na inteligenci ostatních lidí.

Jakmile jde o nějakého podnikatele napojeného na mafii, organizovaný zločin nebo podezřelé kšefty, tak si nikdo nic nepamatuje. Ale zároveň všichni vědí úplně přesně, že se viděli maximálně pět minut, že si jen podali ruku a že vlastně ani nevěděli, kdo je kdo. To je fascinující úroveň selektivní paměti.