Potomci vysídlených Němců budou hlavním lákadlem festivalu Meeting Brno, který svou autoritou zaštítí předseda Senátu i prezident republiky. Festival bude příležitostí oživit si pozapomenutou historii. Přáním organizátorů je samozřejmě smíření, upřímný dialog a orientace na budoucí spolupráci, nejlépe v nových pounijních Spojených státech evropských. Načasování sjezdu Němců v zemi, ze které byli jejich předci vysídleni, je příznivé: Lidé, kteří pamatovali nacistická zvěrstva, jsou po smrti a mohou se už na protest jenom obracet v hrobě.

Českoslovenští Němci snili před druhou světovou válkou o návratu do vlasti. Tento sen se jim splnil hned dvakrát. Poprvé v roce 1938, když v německé vlasti spočinuli i s územím, které většinově obývali a ze kterého obratem vysídlili Čechy. Podruhé se dostali do německé vlasti v roce 1945, když už jako němečtí Němci prohráli válku a byli ze svých domovů vysídleni za původní československo-německou hranici. Pozdní lítost a stesk za československým domovem je pak provázel po zbytek života, neboť jim ve vysněném Německu chyběla rodná hrouda.

Sdílení příběhů a historických zkušeností, které zaštiťují naši zmínění ústavní činitelé, velcí milovníci Německa a speciálně pak milovníci německých vysídlenců, oživí minulost jinak, než si organizátoři akce představují. Neožijí pouze tklivé příběhy ukřivděných vyhnanců. Vzpomínat se bude i na popravy českých vlastenců, na které chodili brněnští Němci jako do divadla, anebo na koncentrační tábory, do kterých Němci posílali méněcenné spoluobčany.

Apel na sdílení historické zkušenosti pak rovněž slibuje kontroverzi.

Historická zkušenost s Německem je tristní. Prosluli rozpínavostí, nadřazeností, z čehož resultovaly dvě světové války. Logicky se vnucuje otázka, jak nebezpeční jsou Němci pro nás a pro Evropu dnes. Odpověď zní: Smrtelně! V německém mainstreamu sílí válečný apetit. Pilně se zbrojí na Rusko, chystají se povinné odvody a hledají se u sousedů spříznění militanti do party. Aby až Němcům a Britům dojdou Ukrajinci, měl kdo převzít štafetu.

Než se ale Němci pustí do nového válečného dobrodružství, přijedou si na místo činu zavzpomínat na to minulé. Například si prohlédnou brněnské nádraží, ze kterého jejich předci lifrovali moravské Židy do plynových komor.

Půjde o scénku z procesu prolamování Benešových dekretů a posléze vznášení nároků na znárodněné majetky. Jinak takováto okázalá dodatečná lítost nedává valný smysl. Není zde tendence činit potomky vysídlených Němců odpovědnými za zločiny, kterých se nezúčastnili. Stejně tak ale my, potomci těch, kteří Němce z dobrých důvodů vyhnali, nemáme důvod omlouvat se za odsun, kterého jsme se nezúčastnili.

K minulosti se Češi a Němci již vrátili, a to v Česko-německé deklaraci v roce 1997. Potomkům vysídlených Němců se ale tato deklarace nelíbí. Nejspíše ji považují za málo ambiciózní, poraženeckou. Nevzdávají se naděje, že by prohranou válku mohli dodatečně vyhrát. Odškodnění za odsun by byla významná satisfakce. Sjezd v Brně bude tedy příležitostí navázat družbu s místními kolaboranty. Vedle pánů Pavla a Vystrčila jde o opoziční politické strany, mainstreamová média či pražskou kavárnu. A možná se mezi německými vlaječkami v rukou uvítacího výboru najde i pár ukrajinských. Logiku by to mělo, Konrad Henlein a Stepan Bandera by si jako vlastenci a nacisté určitě rozuměli a s jejich vyznavači to bude podobné. „Chovejte se tu jako doma!“ uslyší němečtí revanšisté od Čechů, které se jim před osmdesáti lety nepodařilo vyhladit. To jsou paradoxy!

Psali jsme:

Stupidní jako Brusel. Kdyby se nás to netýkalo, byla by to zajímavá podívaná

Ivan Hoffman: Mějte soucit s liberálními gaunery. Jsou to oběti

Putin není Hitler. Jak to evropští politici zmatenému publiku vysvětlí?

Pozor na Německo! Krize vedou k válce. Temné varování