Hollan se s ministryní práce a sociálních věcí sešel na jaře loňského roku. Jednal s ní o protidrogových organizacích, které jsou z části financovány přímo z MPSV, a o sociálním bydlení, kterému se dlouhodobě věnuje. „Na schůzku jsem se těšil. Maláčová působila jako úderná a odvážná sociální demokratka, která chce zavádět moderní přístupy k sociální agendě, která má tah na branku a chce pomoci těm, kvůli kterým ministerstvo sociálních věcí máme. Řešili jsme různou agendu a krom toho jsem měl, spíše okrajově, na srdci jednu věc, a sice, že kolovaly jakési zlé řeči, že se bude sahat do dávek na bydlení, a to tak, aby to zhoršilo postavení těch nejohroženějších, aniž by byl současně zaveden zákon o sociálním bydlení. Měl jsem za to, že jsou to jen nějaké pomluvy. Téma jsem tedy naťukl,“ popisuje Hollan.
Podle jeho slov následně uslyšel, že „zákon o sociálním bydlení nebude, protože premiér Babiš řekl, že leda přes jeho mrtvolu“. „Diskuze byla zbytečná, odmítá na tom zákoně cokoliv dělat, protože slovo premiéra je pro ni nepřekročitelné. Dobře, tak tenhle potřebný zákon nebude, ale proč tedy řešit dávky, když ty jsou dnes to jediné, co ty lidi nějak drží nad vodou,“ sdělil Hollan.
„Potřebuju být tvrdá na chudé, protože to přinese politické body, musíme jako sociální demokracie jít za naším elektorátem,“ měla mu říci Maláčová. „Ale paní ministryně, proti tomu – přece – bude muset bojovat nevládní sektor. Proti tomu musí vystoupit zástupci sociálních služeb. My o ty lidi pečujeme, už dnes jsou podmínky k tomu, aby se lidi na okraji dařilo vracet zpátky do společnosti, nic moc, tímto chystaným sloučením dávek to ještě poškodíte. My budeme muset hlasitě vystupovat proti…“ reagoval prý Hollan a uslyšel, že Maláčové cílem je, aby proti ní bojovaly Platforma pro sociální bydlení a Člověk v tísni. „To mě bude posilovat,“ měla říct.
Jana Maláčová
„Víte – když Rusko označilo na podzim Člověka v tísni za nežádoucí organizace, oceňoval jsem ministra zahraničí Petříčka, že se proti tomu ohradil a Člověka v tísni se zastal. Ale stejný názor jako Putin má na Člověka v tísni i jeho kolegyně z předsednictva strany i z vlády – Jana Maláčová. I pro ni je tato organizace nepohodlná. Zvažoval jsem, zda to tehdy nenapsat, ale mlčel jsem. A raději jsme se snažili jednat. Když jsem odcházel oněmělý ze schůzky s ministryní, volal jsem známým z ministerstva i z nevládek, zdali někdo ví o tom, že se chystá ta revize dávek. Nikdo neměl potuchy. Naopak mě ujišťovali, že to není možné, že jsem to musel nějak špatně interpretovat. Pochyboval jsem chvíli o svém duševním zdraví, zda jsem si celou tu schůzku nevymyslel…“ popisoval Hollan.
„Utekly dva tři měsíce a do nevládního sektoru unikla pracovní verze toho zákona. Bylo to slovo od slova to, co mi ministryně říkala. Ty nejhorší věci, které jsou 100x ozkoušeny, že nefungují. Ministryně tehdy v červnu strašně zuřila, že se to dostalo ven, dělala, že s tím nemá nic společného, že je to jen nějaký pracovní materiál bůhví jakého odboru, ale já jsem věděl, že za tím stojí přímo ona,“ dodává.
„Na základě mediálního tlaku ministryně svolala pracovní jednání někdy o letních prázdninách, kde nejprve udělala další kotrmelec, když řekla, že na tom ‚uniklém‘ materiálu se nic nezměnilo a stojí za ním, ale my jsme ji opakovaně na základě dat z terénu, ze zahraničí atd. prokazovali, že navržená opatření se míjí účinkem. Dělala, že to neslyší. Po čtvrthodinové prezentaci čísel a dat opáčila, že neslyšela žádný argument, a podrážděně na nás křičela, že jí nikdo nezabrání v tom, aby ten zákona prosadila. Na to jsem jí odpověděl, že to může těžko vědět, protože ho může naštěstí jen předložit. Svolala pak asi 5 velkých pracovních setkání, která neměla žádnou strukturu, vedení diskuze nechala, bůh ví proč, primátorovi Frýdku-Místku, který měl na věc ‚jasný názor‘ a byl cokoliv, jen ne nezaujatý moderátor. Jiný pán z ministerstva pronášel bohorovné soudy, že ‚na tomto opatření je shoda, nelíbí se akorát zástupcům nevládního sektoru‘, kam pochopitelně házeli od začátku i lidi od ombudsmana a z Úřadu vlády, protože to je v jejich taky neziskovka,“ uvádí Hollan.
„Smutné bylo, že přestože jsme chtěli od začátku, aby MPSV doložilo, že to, co navrhuje, pomůže těm lidem v nouzi, protože to je snad smyslem zákonů z dílny MPSV, nikdy nic takového neukázali. Logicky. Oni měli pocit, že když se na chudé zaklekne, všechno se jako zázrakem vyřeší samo, my měli data, proč tomu tak není, a tak to bylo furt dokola. Okřídlená fráze – ‚nechte si svá data, já mám vlastní názor‘ – zde padla v různých obměnách několikrát,“ řekl Hollan.
Ale i přes chaotičnost všech těch setkání podle jeho slov zazněl dostatek důkazů o funkčnosti nebo nefunkčnosti jednotlivých opatření, a pokud by Maláčová chtěla, mohla nechat připravit zákon, který by něčemu pomohl. Anebo nemusela předkládat nic. „Několikrát se obhajovala tím, že v září 2018 proběhl jakýsi kulatý stůl, na kterém se řeklo, že se něco musí stát, a ona jen plní vůli toho stolu, ale všichni, kdo v politice někdy byli, ví, že je to nesmysl. Nemá žádnou povinnost předložit zákon, o kterém by byla přesvědčená, že ho nechce. A tak se jednoho dne, v pátek 20. prosince odpoledne, objevil v e-mailu návrh zákona. Hned jsem věděl, že je zle. Na tom návrhu je děsivé skoro všechno, a pokud by to Maláčová skutečně prosadila, tak strašně by se zhoršila sociální situace lidí, kteří jsou už dnes ve velkých problémech, že si to ani neumíme představit,“ sdělil rozhořčeně Hollan.
Fotogalerie: - ČSSD o rozpočtu
„V médiích se zatím objevuje jen ta část, že za 100 zameškaných hodin se dávka na bydlení odebere. Moc hezká věc, až na to, že důsledkem bude jen další trestání dítěte a jeho pravděpodobné odebrání od rodiny. Pikantní to bude zejména v případě, kdy je dítě na škole šikanováno a bojí se tam chodit, doma to zapírá. Smůla, stát tě potrestá podruhé, protože tvá rodina přijde o dávky. Říkal jsem to na jednáních opakovaně, z druhé strany stolu se ozývalo hrobové mlčení. Anebo výrostek na druhém stupni, chodí za školu, rodiče jsou na něj krátcí a šup, potrestáme za to rodiče, ať jdou třeba pod most. Žádná snaha o zlepšení stavu školství, o posílení terapeutické a psychologické práce, prostě jen represe,“ popisuje.
„Dalším, ještě daleko šílenějším, ustanovením je, že návrh zákona navrhuje odebrání dávky těm, kteří si nezvýší ‚příjem vlastní aktivitou‘. Klienti protidrogových služeb i mnozí další z cílové skupiny ale často mají obrovské dluhy a vzhledem k tomu, že u nás dosud není zavedena skutečná možnost oddlužení – novela insolvenčního zákona neřeší spoustu případů, nelze nyní predikovat, jak budou v budoucnu rozhodovat soudy atd. – není pro zajištění důstojného živobytí pro sebe i pro rodinu často možné legálně pracovat, protože vše vezmou exekutoři! Tím, že by tito lidé přišli o dávku, se jejich problémy nevyřeší, i když zmizí ze systému, ale naopak prohloubí – nárůst kriminality, odebírání dětí, lichva a tak dál,“ zmínil.
„Z praxe víme, že když je současně s bydlením vykonávána sociální práce, mnoho lidí se aktivně snaží zapojit se do pracovního procesu, ale prostě je tu mnoho lidí, kteří si v souvislosti s nastavením naší legislativy nemohou dovolit legálně pracovat, protože tím existenčně ohrožují sebe i své děti. A to nikdo soudný neudělá. Je to tak, jako kdyby se porušila právní zásada, že proti vlastní rodině se nesvědčí. Stát má plnou hubu posvátnosti rodiny, ale tady to posílá šmahem do kopru. Anebo požadavek, že všechny prostory k bydlení musí odpovídat přísným hygienickým požadavkům. Jinak tam nebude vyplácena dávka. Přitom z terénu všichni víme, že v některých lokalitách slušné bydlení tito lidé nenajdou. V důvodové zprávě se uvádí, že ‚tyto koncepční materiály předpokládají, že všechny osoby naleznou standardní bydlení a nebudou bydlet v nevyhovujících podmínkách a nebudou tedy považovány za osoby nebydlící‘. Realita je ale v rozporu s přáním ministerstva taková, že často žádná jiná nabídka není, a dokud nebude zákon o sociálním bydlení, je to jen hezké přání, ale realita tomu neodpovídá. Ta je taková, že lidé přijdou v případě toho, že úředník rozhodne o nevyhovujícím bydlení, o dávky, a budou mít možnost buď krást, aby si zajistili příjem a nájem zaplatili, nebo jít pod most, a tím přijít o děti. Vzletné věty o všeobecném humanismu z důvodovky si budou moci vytetovat leda tak v kanále na záda,“ sdělil.
Fotogalerie: - Sjezd ČSSD 2019
Podle jeho slov jej to strašně mrzí. „ČSSD jsem od roku 2014 volil. Protože to byla strana, která se snažila řešit sociální problémy lidí bez naděje. Teď ale velmi z blízka vidím, že na ministerstvu práce sedí člověk, který chce bojovat proti chudým a chce čerpat laciné populistické body na tom, že omezí dávky. Co na tom, že rozpočet to přijde daleko dráž, protože každé odebrané děcko stojí na ústavní péči o dost víc, kriminalita a její důsledky nejsou pro stát zrovna levná záležitost, prostě už jen z tupě ekonomického hlediska je to pro státní rozpočet nejhorší možná varianta. Ale ministryně se prostě rozhodla, že tohle je její cesta a bojem proti chudým si vybuduje svůj politický pomník,“ řekl Hollan se slovy, že je přesvědčen, že ministryně Maláčová je daleko asociálnější ministryně než byl Jaromír Drábek..
„Drábek dělal velmi necitlivé a špatné kroky, ale nemyslím si, že jeho deklarovaným zájmem bylo škodit lidem. U paní Maláčové to tak je. Jejím cílem je vozit se po chudých a „neziskovkám“, jako je Člověk v tísni, se smát do očí. Moje setkání s ministryní a to, co tam zaznělo, není nikde oficiálně zaznamenáno, a kdyby ten zákon v této podobě nepředložila, nešel bych s tím ven. Držel jsem to v sobě tři čtvrtě roku. Teď, když to vypustila, to už však tutlat neumím,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
