Plátek upozornil, že už jen samotný Západ nelze vnímat jakožto jeden unitární blok, jelikož často naráží na svou nejednotnost, což má dokazovat i nedávná „zpackaná a marnivá“ cesta francouzského prezidenta Emmanuela Macrona do Číny.
„A co je pro velký geopolitický zápas 21. století ještě pozoruhodnější, nejméně čtyři miliardy lidí, tedy více než polovina světové populace, žije ve více než 100 zemích, které si nechtějí vybrat stranu,“ uvádí list následně ještě větší argument rozporující jednoduché dělení na Západ a alianci Ruska s Čínou.
V článku zaznívá, že státy jako Indie a Saúdská Arábie uzavírají dohody napříč zeměmi a chtějí mít také větší vliv na světové záležitosti. „Nenechte se mýlit: tato polovina světa je natolik rozlehlá, že nikdy nebude jednat jako blok. Pokud však chcete pochopit, proč se cena ropy opět vyšplhala nad 80 dolarů, jak se přetvářejí dodavatelské řetězce nebo jaké jsou vyhlídky na mír na Ukrajině, jsou nezařazené země stále významnější součástí této rovnice,“ píše The Economist a pokládá otázku, kdo bude z oněch dvou uskupení tím, které si získá větší loajalitu v této části světa.
Fotogalerie: - Podpora protestujících v Číně
Více než stovka dnešních zdánlivě neutrálních zemí se dnes má potýkat s tím, že jsou příliš rozdílné na to, aby se spojily v jednu alianci. „Obrovské demokracie jako Brazílie a Indie mají jen málo společných zájmů, natož aby měly společný program s monarchií bohatou na peníze, jako je Katar,“ jmenuje týdeník a připojuje, že se tak tyto státy v oblasti technologií, od polovodičů po zbraně, stále spoléhají na Západ, Čínu i Rusko zároveň a většinu svého obchodu nadále „fakturují v zelených bankovkách“.
Neměli bychom prý ale jejich sílu podceňovat. The Economist poukázal, že 25 největších nezařazených ekonomik, které neuvalily sankce na Rusko nebo prohlásily, že chtějí být v čínsko-americkém soupeření neutrální, jsou domovem až pro 45 procent světové populace a jejich hospodářský vliv v posledních letech roste. Z jedenácti procent v době pádu Berlínské zdi již jejich podíl na světovém HDP vzrostl na osmnáct procent, přičemž list upozorňuje, že to je větší podíl, než jaký má celá Evropská unie.
Přístup těchto států má být formovaný touhou po národním rozvoji a je až bezohledně pragmatický, což znamená, že tyto státy chtějí volně obchodovat se všemi světovými hráči a nechávají je chladnými rozhodnutí institucí, jakými jsou Organizace spojených národů či Mezinárodní měnový fond. „Západní výzvy k obraně liberálního řádu nebo lidských práv často považují za samoúčelné, nedůsledné a pokrytecké,“ dodává The Economist oblast, která u této části světa také příliš netáhne.
Výsledkem má být proměnlivý, transakční přístup ke světu, což se mělo projevit i v přístupu Brazílie pod vedením tamního nového prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy k válce na Ukrajině či v přístupu ropného kartelu OPEC k žádostem Západu o nesnižování těžby ropy, jež byly ignorovány.
Fotogalerie: - Američané v Praze
Týdeník připomíná také oblast obrany, do níž chce Indie promluvit rozšířením svého námořnictva a která se již promítá například v případě Turecka, jež prodává stále více zbraní včetně bezpilotních letounů, jež si vydobyly své jméno zejména v prvních dnech války na Ukrajině, kdy se staly značnou oporou tamních obránců.
Také v oblasti financí se podle textu systém reinvestování bilionů petrodolarů přestává soustředit na Západ. „Vzhledem k omezené odpovědnosti za historické emise uhlíku a zranitelnosti vůči měnícímu se počasí budou nezařazené země pochopitelně usilovat o větší vliv na politiku v oblasti klimatu,“ předpovídá rovněž The Economist, co Západ čeká ze strany zemí, jež zde byly dosud nepříliš zmiňované.
I když se většina zemí chce vyhnout tomu, aby byly nuceny připojit se k jednomu, či druhému geopolitickému bloku, velmoci přesto soutěží o jejich získání a jako výhodnou nabídku je má vnímat především Čína, a Západ se tak musí připravit na boj o vliv.
„Amerika a její spojenci musejí odolat pokušení snížit se k taktice, která z nich nakonec udělá jejich autokratické protivníky. Odvolávání se na liberální řád, který byl nastolen po druhé světové válce, však k vítězství ve sporu stačit nebude. Místo toho musí Západ jednat s nezařazenými zeměmi také za jejich vlastních transakčních podmínek,“ píše plátek s tím, že by se tak mělo dít za kombinace „cukru a biče“.
Fotogalerie: - O Číně a Rusku v knihovně VH
Více než čtyři miliardy lidí podle týdeníku nyní chtějí vidět, co může Západ nabídnout, a silné stránky Západu, jakými mají být přístup na trh, technologie a volný tok informací, označuje za trvalé, mnoho z nabídky Západu se prý ale stále dá zlepšit. „Mimo jiné nabídkou flexibilnější sítě bezpečnostních vztahů, jakou již Amerika má s Indií, a dalšími tvrdými výhodami, od úlevy od dluhů po financování ochrany klimatu,“ uzavírá The Economist.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: rak
