První díl edice korespondence Aloise Musila (1868-1944), orientalisty, arabisty, teologa a cestovatele, sleduje kulturní a politický kontext společenských sítí první Československé republiky v souvislosti s budováním Orientálního ústavu.

Výběr osob pro edici vycházel především z okruhu vědců a vysoce postavených úředníků ministerstev a obchodních a živnostenských komor, kteří se podíleli na výstavbě struktury, zákona, stanov a výběru členů Orientálního, respektive Slovanského ústavu a následně se významně prosadili ve vedení těchto ústavů. Generace „otců zakladatelů” – právník a specialista na zahraniční obchod Zdeněk Fafl, právník, ministr zahraničního obchodu a vedoucí Úřadu pro zahraniční obchod Rudolf Hotowetz, a archeolog a etnolog Lubor Niederle – zanechala o své činnosti svědectví v korespondenci s Aloisem Musilem.

Ačkoli se laik takto odborně pojatého textu možná lekne, naprostý opak je pravdou. Korespondence je ryzím dokumentem zachycujícím Musila ve všech polohách. Od zdravotních potíží přes rodinu po americkou štaci. Zejména dopisy mezi Musilem a Niederlem patří v I. díle k nejcennějším. Musil nejenže bez přetvářky popisuje strasti amerického života, zvyky a těžký jazyk, ale rovněž nabádá k pracovitosti a studiu, bez něhož se ve Spojených státech nikdo neobjede a neprosadí. Dopisy mezi těmito dvěma tvoří podstatnou část prvního vydaného svazku.

Jako příklad citujme list z 5. prosince 1927 adresovaný z New Yorku Lubomíru Niederlemu.