Pane doktore, asi se stalo něco vážného: Na Ostravsku pořádali slavnostní vytěžení poslední hromádky černého uhlí, než v důsledku Green Dealu těžba skončí. A horníci pískali na prezidenta Petra Pavla, který na ně promlouval z obrazovky a velebil jejich dřinu. Jak si to vysvětlit?

Snažil jsem se získat informace, které bych mohl považovat za důvěryhodné a musím se přiznat, že se mi to nepodařilo. Televizní zpravodajství bylo opožděné a jak jinak než nesrozumitelné. Asi to byla strategie mediálního zastírání skutečného stavu věcí, které v dnešních dnech dosahuje úrovně, podle mého názoru, nesrovnatelné se vším, co jsem v posledních pětikoaličních letech zažil.

Jednak byly zprávy o přítomnosti odborářů z Polska, Slovenska, Maďarska a České republiky podávány tak, aby vznikl dojem, že prezident Pavel, ještě před svým odjezdem na OH v Itálii, to s horníky zbavenými nejen své práce a platů, ale i kulturních a civilizačních zkušeností několika generací, myslí dobře. Jednak se jim snažil vysvětlit, že už neplatí verše Petra Bezruče o palácích stojících při Dunaji. Ale také ani budovatelská hesla na téma „Já jsem horník, kdo je víc!“ A jméno Zdeněk Bakala (a ostatní) v této souvislosti nepadlo ani náhodnou.

Poučení kameramani televizních záznamů, kteří jsou tak citliví, aby neopomněli zaznamenat jakoukoliv vulgaritu na Staroměstském náměstí, která je pečlivě zveřejňována na panelech sloužících k chrstnutí špíny na současnou vládu a její voliče, přehlédli všechno ostatní, co nebylo vyřčeno zlatoústým artificiálním vyslancem z Pražského hradu. Nemohli jen zakrýt vlající transparenty s nápisy Solidarnosc, kterých jsme viděli desítky. Opatrní komentátoři už neřekli, co to byla nezávislost polských odborů v roce 1980 a jaký étos tento symbol zanechal všem, kdo se dostane do konfliktu se státní mocí.