Pane doktore, asi se stalo něco vážného: Na Ostravsku pořádali slavnostní vytěžení poslední hromádky černého uhlí, než v důsledku Green Dealu těžba skončí. A horníci pískali na prezidenta Petra Pavla, který na ně promlouval z obrazovky a velebil jejich dřinu. Jak si to vysvětlit?
Snažil jsem se získat informace, které bych mohl považovat za důvěryhodné a musím se přiznat, že se mi to nepodařilo. Televizní zpravodajství bylo opožděné a jak jinak než nesrozumitelné. Asi to byla strategie mediálního zastírání skutečného stavu věcí, které v dnešních dnech dosahuje úrovně, podle mého názoru, nesrovnatelné se vším, co jsem v posledních pětikoaličních letech zažil.
Jednak byly zprávy o přítomnosti odborářů z Polska, Slovenska, Maďarska a České republiky podávány tak, aby vznikl dojem, že prezident Pavel, ještě před svým odjezdem na OH v Itálii, to s horníky zbavenými nejen své práce a platů, ale i kulturních a civilizačních zkušeností několika generací, myslí dobře. Jednak se jim snažil vysvětlit, že už neplatí verše Petra Bezruče o palácích stojících při Dunaji. Ale také ani budovatelská hesla na téma „Já jsem horník, kdo je víc!“ A jméno Zdeněk Bakala (a ostatní) v této souvislosti nepadlo ani náhodnou.
Poučení kameramani televizních záznamů, kteří jsou tak citliví, aby neopomněli zaznamenat jakoukoliv vulgaritu na Staroměstském náměstí, která je pečlivě zveřejňována na panelech sloužících k chrstnutí špíny na současnou vládu a její voliče, přehlédli všechno ostatní, co nebylo vyřčeno zlatoústým artificiálním vyslancem z Pražského hradu. Nemohli jen zakrýt vlající transparenty s nápisy Solidarnosc, kterých jsme viděli desítky. Opatrní komentátoři už neřekli, co to byla nezávislost polských odborů v roce 1980 a jaký étos tento symbol zanechal všem, kdo se dostane do konfliktu se státní mocí.
Mě na tom zaujalo, že oni to skutečně pojali jako „oslavu“. Že to ošklivé uhlí končí. Takto to pojmout v kraji, kde uhlí lidem dávalo živobytí. Je to symbol jakéhosi odtržení Prahy od regionů?
Pro tento druh oslavy se používalo a předpokládám, že stále ještě používá, slovo „kar“, jako poděkování zúčastněným na pohřebním obřadu, který slouží k uctění památky zesnulého. Pohřební hostina, poslední rozloučení s blízkým zesnulým. Jedná se o projev poděkování všem zúčastněným na oficiálním pohřebním obřadu.
Na Ostravsku to dávno před panem prezidentem řekl Jarek Nohavica, když zpíval „Až obuju si rano černe papirove boty, až i moja stara pochopi, že nejdu do roboty… to bude fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne“. Ale na to tentokrát nebyl čas.
Odtržení Prahy od regionů, které vzpomínáte, je možná trochu eufeminismus, zjemňující výraz pro brutální nové osídlení hlavního města, které je dáno skutečností, že zde jsou vládní budovy zaplněné vlastní energií chorobně rostoucí byrokracie, její subkulturou a nadprodukcí specifických potřeb. Ale také novým osídlením, které nabylo povahy přistěhovalectví z různých koutů země, ale i Evropy. Jeden z odhadů cizinci zakoupených bytů a domů, je okolo dvaceti tisíc jednotek a podle kdysi se tomuto problému věnujícím Pirátům prý podstatně více. Kromě toho je důležitý vliv satelitních sídlišť na území Středočeského kraje a turistická průchodnost pražského skanzenu.
Navíc správa hlavního města je už po desetiletí v krizi a i když se hned několik pražských primátorů na tomto stavu města podepsalo, nelze konstatovat nic jiného, že jakýkoliv pokus srovnávat Prahu s Ostravou, Brnem, Plzní, Olomoucí vede jen k vašemu přesvědčení, že Praha pracuje na svém odtržení a sebezničení se z vlastní vůle.
Ministr kultury Oto Klempíř se stal objektem vzteku českých umělců, kteří nejprve demonstrovali na podporu Petra Pavla a pak si stanovili takové podmínky setkání s ministrem, že na ně Klempíř nepřistoupil. Možná filozující otázka: Má tady ministr být proto, aby hladil po hlavách ty, které jeho resort platí, nebo zastupuje všechny občany? Ono jde nejen o umělce, ale třeba i o vojáky.
Asi se opravdu něco děje v hlavách těch, kteří demonstrovali za „poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony“, jak veršoval Stanislav Kostka Neumann. Pan ministr kultury zřejmě neposlouchal předřečníka Mikuláše Mináře, když vyzýval shromážděné na Staroměstském náměstí, aby se „neposrali“, paní Evu Decroix, bývalou ministryni spravedlnosti, poslankyni a místopředsedkyni jedné z politických stran, že voliči vítězných politických stran jsou po rusky „svoloč“, pana Jana Dobrovského, multimiliardáře, že lidé okolo Andreje Babiše jsou „spratci“. Nevím, který státní zástupce si všimne, kdo v České republice šíří záští a nenávist, bude se snažit to vyšetřit a předložit k posouzení těm, kteří tak konat mají.
Když už je Oto Klempíř ministrem kultury, snad by se mohl začíst do Dostojevského Běsů a uvědomit si, že tito zde vzpomenutí nechtějí „situaci uklidňovat“, ale že opakovaně „volají po krvi“. Kde jsou doby, kdy prezident Spojených států byl jen odpudivý člověk, kterému se neměla podávat ruka, ale dnes je to debil, psychopat, primitiv a fackovací panák pro české hrdiny chvilek nenávisti. Ačkoliv od prvního ledna 2026 máme zákon, který má trestně stíhat, kromě několika jiných, toto šíření „hnusu a hnisu“, jak říkal Eduard Bass. Lidé, starající se o jeho naplnění, setrvávají v hlubokém mlčení. A ti, kteří si chtějí odpracovat svou účast na Biči božím v seriálu Třicet případů majora Zemana, jsou stále ještě svěží a dokážou opět nenávidět.
Andrej Babiš a jeho ANO si drží v nejnovějším průzkumu 34,5 %, SPD a Motoristé klesají – byť ne pod 5 %. Vláda si dle čísel drží jasnou většinu, nicméně ještě to bylo před „Macinkovými SMSkami“. Lze z toho něco vyčíst?
Svůj vztah ke čtení a interpretaci podobných nástrojů k vytváření veřejného mínění jsem mnohokrát opakoval. Podle Benjamina Franklina a jeho zážitků z předrevoluční Francie mohu jen říct, že „veřejné mínění většinou není veřejné a obvykle se ukáže, že to ani není mínění“.
K tomuto vámi citovanému průzkumu jen dodávám – je to pod kontrolou! Zkušenost nám navíc říká, že dokonce i tato procenta jsou pro politické zákulisí přijatelná a umožňují přeměnu opozice ve vládní strany a naopak. Jedině tehdy, kdyby došlo k dosažení ústavní většiny, začnou kůry nebeské troubit na poplach.
Stalo se to jen jednou, kdy došlo k uzavření tzv. Opoziční smlouvy. Všimněme si, že se zapomnělo dokonce i na její název (Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR), respektive se na něj muselo zapomenout a posloužila tomu celá politologická obec.
Řeší se též zveřejnění komunikace zesnulého perverzního amerického finančníka Jeffreyho Epsteina. Poláci naznačují, že byl americký agent, jiní zase vidí v jeho stycích s mocnými tohoto světa „židovské spiknutí“. Co v té věci vidíte vy?
Je to notoricky známý model Kultury seznamů. Stvořitel odešel na věčnost, a jak kdysi říkal o Cibulkových seznamech jeden zasvěcený úředník, „… nemyslete si, jak tady všichni sedíte, že na vás něco nemáme. A když nemáme, dohledáme!“ Tehdy jsme si z toho ještě dělali legraci a doporučovali badatelům v seznamech, kdyby náhodou nedohledali, ať dopíší.
Epsteinova aféra je něco podobného, jen v rozměrech olbřímích. Nejen židovské spiknutí, CIA, Mi-5… a dále. Vše je použitelné. Spisovatel a psycholog Ivan Vyskočil v době české seznamové upozorňoval, že postupně z nás všichni budou tajní agenti. Ale tím to neskončí a z tajných budou moci být tajní tajní. A z těch další tajní, tajní, tajní, až se všichni zblázníme a budeme skákat z oken.
Přitom musím uznat, že to funguje spolehlivě. Ve Velké Británii už je podezřelý kde kdo, od ministerského předsedy po královskou rodinu a bude-li třeba „dopíšeme“. Dobré je také židovské spiknutí, to zabere, i když se bude jednat o Grónsko. Jistě s tím pracuje už i KGB nebo GRU, a to by bylo nebylo, aby než dokončíme toto interview, aby bylo něco dopisováno v Praze, Brně, v kruzích církevních nebo mezi restituční aristokracií, podobně zranitelnou kvůli svým neřestem. Tak to vidím a nemohu jinak, ačkoliv tím nikomu nemohu pomoci.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.


















