Anketa
Jste pro zrušení poplatků pro ČT a ČRo?
96%
2%
hlasovalo: 31414 lidí
Pane Měšťane, nakolik musejí tvůrci audiovizuálních děl, kteří chtějí maximalizovat veřejnou podporu, přizpůsobovat svá díla požadavkům pro získání podpory? Podporují dané požadavky vznik kvalitnějších filmů anebo naopak filmaře motivují pouze k plnění podmínek, aby získali podporu?
Dnes už to funguje v podstatě tak, že film musí splňovat určitá „ideologická“ zadání. Tak je to přímo uvedeno v zadání audiovizuálního českého fondu, stejně i když žádáte o podporu evropský fond MEDIA (kreativní Evropa). Jde především o rozmanitost a podporu LGBTQ komunity. Dobré také je, když máte ve filmovém štábu homosexuála, lesbu, nebinár, trans apod., to také zvyšuje vaše šance, paradoxně i tak intimní a osobní věci mají dopad na finance. Také je samozřejmě dobré, když ve filmu hrají homosexuálové či lesby a je kolem nich příběh, který je dojemný, poučný a přesvědčí diváka, že když chce jeho 5leté dítě změnit pohlaví, nemáte mu v žádném případě odporovat a pochopit jej, stejně jako váš oblíbený herec ve filmu s takovouto zápletkou. Samozřejmě pokud se vám do scénáře podaří dát i migranty, kteří podporují obraz pozitivní rozmanitosti, máte skoro vyhráno. Migrace je také výhodou v podmínkách podpory. Cílem je vylíčit ilegální migraci jako pozitivní věc pro společnost, zvláště tu z islámských zemí. Vaše šance na zisk podpory se pak zvýší a její udělení hraničí skoro s jistotou. Veřejná angažovanost autorů je samozřejmostí a nutností. Vystupujete na demonstracích proti Babišovi, Turkovi, Okamurovi, Macinkovi, Trumpovi, Ficovi, Orbánovi a novinkou je teď už i proti novému ministrovi kultury Klempířovi. V rozhovorech do médií moralizujete, jako ten správný morální maják, a samozřejmě musíte se o projekt podělit s nějakým „rodinným veřejnoprávním klanem“, protože Česká kultura dnes, to je v podstatě jen korupce, nepotismus a pseudomorální aktivismus.
Z toho všeho vyplývá, že úroveň audiovizuální tvorby samozřejmě upadá, protože o ní už nerozhodují věci jako je talent, nápad a schopnosti, aby měl film úroveň, tak jako kdysi a divákovi i něco předal. Osobně za poslední kvalitní český film považuji Je třeba zabít Sekala, a ten je z roku 1998. Od té doby a zvláště pak po vstupu do EU v roce 2004, jde kinematografie v Česku, ale i v celé EU z kopce.
FOTO: Dokumentarista a publicista Tomáš Měšťan se srbským režisérem a hudebníkem Emirem Kusturicou. Zdroj: Archiv Tomáše Měšťana
Nedávno jsem viděl povídkový film Paříži, miluji tě (Paris, je t'aime z roku 2006), který je tedy dvacet let starý a byla to koprodukce několika evropských zemí. Je v něm na 18 příběhů, a v jednom z nich je například situace, kde je ilegální migrant ze Senegalu, který hraje na ulici na kytaru. Tu kytaru mu ukradnou místní obyvatelé z místního pouličního gangu, složeného i z původních Pařížanů (bělochů) a ještě migranta pobodají nožem. On potom na ulici na následky pobodání umírá a zdravotnice, která se ho snaží zachránit je černoška s dredema, kterou on znal a tajně ji miloval. Takže tady máme i ten aspekt nenaplněné lásky, to má divák rád. Je to samozřejmě hloupoučké, protože realita pobodání je v evropských západních městech dennodenní, nicméně většinou je pobodaný původní obyvatel od ilegálního migranta. Ale chápu, že to už tak hezké pro současnou ideologickou kinematografii není.
Mnoho filmů v poslední době se soustředilo na české historické postavy. Dle hodnocení kritiků a veřejnosti je nadprůměrně hodnoceno nepříliš velké množství z nich. Není tlak namísto na tvorbu nových příběhů zejména na natáčení historických příběhů, jelikož právě při výběru historických postav a epoch mají filmaři „jisté“ body v kulturních testech, které jsou podmínkou pro získání podpory?
Tak jde o klasické přepisování historie, to je dnes v módě. Například teď má hrát ve filmu Helenu Trójskou černoška a takových případů neustále přibývá. Není to jen směšné, ale v těch historických filmech se řeší i věci dnešní propagandy a ideologie tak, jak se v té době nikdy neřešily. Jistě například ve starém Římě bylo možné potkat černochy, Hispánce, homosexualita byla také běžná. Existuje vtip, který to celé objasní: Baví se starý Řek, se starým Římanem a říká: „My jsme dali světu, matematiku, poezii, filozofii, drama a požitek ze sexu.“ A starý Říman odpoví: „A my jsme ukázali světu, co to je mít moc, a k tomu požitku ze sexu jsme přizvali i ženy.“
Ale v minulosti tyto věci byly ve filmech přirozené, dnes jsou jako pěst na oko. Směšné a zavádějící, realita normálního života je jinde.
FOTO: Dokumentarista a publicista Tomáš Měšťan s entomologem a aktivistou Martinem Konvičkou. Zdroj: Archiv Tomáše Měšťana
Jak hodnotíte samotnou aktuální podobu kulturních testů? Které jejich části by se měly případně upravit/ponechat?
Tak jde samozřejmě o to, kdo takový test určuje a co jím sleduje. Pokud jde o kulturní znalosti a historické znalosti, je to v pořádku. Pokud do testu zasahuje propaganda a ideologie, což se dnes děje, pak nemá takový test žádnou relevantní cenu. Nevypovídá o ničem, snad jen o naší smutné době…
V rámci části kulturních kritérií, kde musejí filmaři splnit alespoň jejich třetinovou část, se body dají získat například za to, že díla „odrážejí důležitou českou nebo evropskou hodnotu, jako je kulturní rozmanitost, solidarita, rovnost, ochrana menšin nebo lidských práv, tolerance, ochrana životního prostředí či respektování kulturních nebo rodinných tradic“. Odráží se to v aktuální tvorbě?
Odráží se to absolutně. Například věci kolem klimatu se dnes objevují ve všem, od televizních filmů, filmů do kina, seriálů, ale i sitcomů a dokumentů. Jde o podporu Green Dealu a strašení lidí globálním oteplováním, kdy paradoxně právě teď celá Evropa mrzne. Ale herci nám vysvětlí, že mrzneme právě proto, že je globální oteplování. Dnešní herci jsou s propagandou a ideologií spoutáni více, než byli za protektorátu (kde chápu, že se báli o život) a za komunismu, kde věděli, že když si zahrají nějakého soudruha v televizním seriálu a občas vystoupí na nějaké akci Národní fronty, podpoří světový mír a socialismus, mohou si následně zahrát i v dobrém filmu nebo v divadle, v televizi či rozhlase.
Dnes angažovaní herci podporují liberálně levicový eurounijní establishment a válku, ale smůlu mají v tom, že dobré filmy už se netočí, v divadle a v televizi vítězí také hlavně propaganda a zbyl jen rozhlas, kde se ovšem už také ukazuje, že někdejší skvělé rozhlasové hry, jsou už minulostí a důraz je kladen opět na ideologickou tvorbu. I za komunismu byl rozhlas takovou schovkou pro dobrou a kvalitní tvorbu, dnes už je nabouráváno i to. Některé rozhlasové hry a skeče připomínají neslavný výstup Vlasty Buriana ve Hvězdách nad Baltimorem, kde parodoval Jana Masaryka v protektorátním rozhlase a to se mu po II. světové válce stalo osudným.
Fotogalerie: - Ve sněmovně
Dnešní angažovaní herci si svoje „Hvězdy nad Baltimore“, zažívají dnes a denně, čas ukáže, co jim to přinese. Dnes jsou to role ve filmech, televizi, divadle, zájem médií. Zatím to funguje, ale čas ukáže…
Filmaři loni Státní fond audiovize požádali o pobídky za 9,5 miliardy korun, kdežto předloni to byly 4 miliardy. Nakolik je dnes pro filmaře, kteří se rozhodnou nežádat o podporu, složité konkurovat snímkům s takto masivní podporou?
Je to samozřejmě absolutně nemožné. I když jsou i výjimky, jako režisér Tomáš Magnusek nebo jako byl Jiří Pomeje, kterého jsem znal osobně. Ovšem toho filmování bez státní podpory zničilo a následně zabilo. Nebo Petr Jákl a jeho Jan Žižka, kdy se orientoval samozřejmě hlavně na zahraniční sponzory a podporu, ale využil i podpory regionální v rámci propagace míst, kde natáčel, například v Jihočeském kraji. Ovšem realita je taková, že výhoda podpory financí od státních a veřejnoprávních institucí je prostě zásadní a bez ní točit film je absolutní hazard.
Například v Rakousku je ale věc filmu a televize a jeho podpory jasně oddělena. Veřejnoprávní ÖRF (televize & rozhlas Rakouska) nesmí finančně podporovat filmy, které jsou určeny do kina, protože to znevýhodňuje filmaře a nabourává to trh. U nás ČT dělá přesný opak. Takže i filmy soukromé produkční filmové společnosti, jsou podpořeny penězi, které ČT má od veřejnoprávních poplatníků a podporuje těmi veřejnoprávními prostředky soukromý sektor. Za skoro 4 dekády se tak v Česku díky této finanční podpoře usadilo v tomto prostoru mnoho „rodinných klanů“ (všichni ta jména známe z titulků, libtardích demonstrací a sociálních sítí), které tak žijí ze státních a veřejnoprávních peněz a čerpají je na svoje soukromé aktivity. Kdyby jejich filmy a ostatní díla měla projít klasickým trhem, zjevně by si museli najít jinou práci, protože by zemřeli hlady. Není samozřejmě náhoda, že je podporovala i minulá vláda v podobě ministra kultury Baxy, kdy právě tato Fialova vláda zvýšila koncesionářské poplatky pro ČT & ČRo. Proto se teď začínají aktivizovat a budou klidně opět „bojovat ve spacácích na Kavkách“ tak, jak před čtvrt stoletím jejich dědové a otcové. Budou pronášet vznešené věty o „nezávislosti, liberální demokracii, svobodě slova“ a možná vytáhnou i otřepaný slogan o „pravdě & lásce“. Ve skutečnosti oni i my víme, že jde zase jen o peníze, nad kterými ztrácejí kontrolu a vliv. Není také normální, že ministr Baxa, než skončil, jmenoval dopředu jako nové šéfy různých kulturních institucí různé exponenty „liberálně demokratického režimu“, kteří mají nastoupit až za dva, nebo tři roky, to už měla řešit nová vláda, i to by měl nový ministr kultury přehodnotit a zrušit.
FOTO: Dokumentarista a publicista Tomáš Měšťan se sociologem a spisovatelem Petrem Hamplem. Zdroj: Archiv Tomáše Měšťana
Nicméně před dvěma lety, kdy na podzim po volbách 2023 vládu v Polsku od konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS) převzala levicově liberální eurohujerská Tuskova vláda, tak ihned poslala do veřejnoprávních médií TV a Rozhlas Polska, policii s pendreky a ti to tam vyčistili. Tehdy to naši umělci, novináři a politici někdejší vládní 5koalice kvitovali a podporovali. Kdyby se stalo něco podobného dnes na Kavkách, budou křičet a ječet a protestovat.
V rámci fondu audiovize se začaly podporovat též videohry. Nejúspěšnější čeští vývojáři jako Daniel Vávra či Marek Španěl se vyjádřili, že dotace spíše pokřiví dosud úspěšný trh a jmenovali přitom, že podporovány budou pouze projekty, jež dostanou „zelenou“ od rozhodující komise. „Očekávám, že vznikne nový obor vývoje her postavený jen a pouze za účelem získání těchto prostředků,“ uvedl k věci dříve vývojář Marek Španěl. Je dle vás správné, že se fond na podporu kinematografie rozšířil na fond audiovize, když to nevítají ani nejúspěšnější zástupci odvětví a hovoří o tom, že vznikne nový obor vývoje her postavený jen a pouze za účelem získání daných prostředků?
Videohry jsou jasný byznys a jakákoliv podpora státu je samozřejmě kontraproduktivní, rozhodující komise je klasická „korupční parta“, která bude preferovat tak jako u filmu jen to, co bude považovat za správné. Správní budou opět rodinní příslušníci, ideologicky stejně motivovaní kamarádi a podpora ve videohrách všeho, co už známe: „LGBTQ, Green Deal, gender, ilegální migrace, islamismus“ atd. Je to absolutně špatně, ale chápu, že je to pole neorané a mohou tak indoktrinovat populaci mladých, právě těmito ideologiemi.
Jsou části kinematografie, které jsou závislé na udělení podpory a nedokázaly by bez ní například konkurovat zahraniční produkci? A jaká část kinematografie se naopak bez podpory obejde nejsnáze?
Historické filmy, protože jsou nákladné z hlediska produkce, ale i třeba sci-fi, nicméně to se u nás až tak nenatáčí. Bez podpory se obejdou levné konverzační komedie z dnešní doby, vše se odehrává v současnosti, není tedy nutné řešit kostýmy, historická auta, speciální lokace apod. Nebo kriminálky, které na nás dnes vyskakují z každé obrazovky, jak veřejnoprávní, tak od soukromých produkcí.
Fotogalerie: - Macinka a Turek jednali s Tarabou
Nebylo by pro český filmový průmysl namísto selektivní podpory, závislé na podmínkách a výběru poroty, přínosnější, aby se fond audiovize zaměřil na podporu tvorby spíše skrze filmové pobídky, přes něž se vrací uznatelné náklady po splnění mnohem benevolentnějších podmínek, jež příliš nezasahují do obsahové stránky děl?
Samozřejmě bylo, ale to by se pak mohlo stát, že někdo natočí něco, co bude pravdivé, nebude to propagovat hloupé ideologie a lidem se to bude líbit.
Jak by dle vašeho názoru mohl postupovat nový kabinet a ministr kultury Oto Klempíř, jehož strana v programu slibovala „bohatou kulturu bez politických filtrů“. Jaké změny by mohl ze své funkce ministr ovlivnit?
Nový ministr kultury Oto Klempíř právě zažívá „pravdu & lásku“ v její esenci neboli čisté podobě. A bude to ještě horší, teď po setkání s ministryní kultury Slovenska Martinou Šimkovičovou, se v podstatě přihlásil k tomu, že kultura nepatří jen jedné „uřvané partičce“. Tak, jak bojuje Šimkovičová, bude muset bojovat i Klempíř.
Jakýkoliv ústupek budou brát jako slabost, v podstatě jednají jako pro ně nenávidění Rusové, pro ně je ústupek „slabost“ a hned ho využijí. To teď není nic proti Rusům, každý má nějakou taktiku. Zábavné je na tom to, že kdysi v 90. letech se například Divadlo na zábradlí s uměleckým šéfem Petrem Léblem proslavilo dramaty od ruského autora Čechova. Dnes ti stejní herci, kteří tam tehdy na ruské klasice udělali kariéru, na Rusko plivou. Tehdy jsem na ty hry chodil s nadšením, Lébla jsem znal a uznával. Dnes jen sleduji, jak se na stará kolena tito herci ztrapňují. Zajímalo by mě, co by si o tom dnes myslel samotný Petr Lébl, který koncem 90. let minulého století tragicky zemřel.
Ministr Klempíř se může inspirovat nejen u Šimkovičové, ale může si vzít vzor i od francouzské ministryně kultury Rachidy Datiové, když tedy „patříme na západ“. Rachida Datiová vyhlásila boj s woke terorem v kultuře a podpořila i slavného herce Gerarda Depardieu, kdy ho woke teroristi vyzvali, aby vrátil Řád čestné legie. Datiová je sekulární muslimka, původem z 8členné muslimské rodiny, která se sama vypracovala a je vzorem pro mladé muslimky, což woke progresivistům-teroristům vadí. Nedávno měla domovní policejní prohlídku, kvůli „údajné korupci“, kandiduje totiž také na starostku Paříže, která je dnes v područí progresivistů, což jsme viděli při zahájení Olympijských her v roce 2024. Takže Klempíř může čekat jen podobné podpásové útoky na svoji osobu. Koneckonců už to začalo, kdy v publicistickém pořadu Reportéři ČT natočili reportáž o jeho přiznané spolupráci s Stb a na Staromáku na něj plivalo dobro „pravdy & lásky“, která tam křepčila na podporu komunistického zpravodajského aparátčíka na Hradě.
K Reportérům ČT ještě dovětek. Milá byla reportáž o poslanci Jindřichu Rajchlovi a jeho úspěšných sociálních sítích, kdy se reportéři snažili najít důkaz o tom, že využívá nekalou podporu svých dosahů. Nakonec v reportáži přiznali, že vlastně na nic nepřišli, ale „že to nevadí, že by to tak mohlo být“. Tahle zpackaná reportáž je ukázkou toho, kam se úroveň reportáží v ČT dostala. Před dvaceti lety, když jsem v publicistice ČT na Kavkách jako reportér pracoval, by bylo nemyslitelné odvysílat reportáž s tím, že se to „vlastně nestalo, ale mohlo by“. Zaměstnanci ČT si tím sami podřezávají větev a je jasné, že takovéto tendenční zpravodajství a publicistika musí skončit.
Boj o veřejnoprávní média se ale dnes vede v celé Evropě. Například v Lichtenštejnském knížectví nedávno zrušili veřejnoprávní rozhlas poté, co si to lidé odhlasovali v referendu, protože v dnešní digitální době už to považují za přežitek. Také tam mají jen soukromou televizi 1 FL TV, a to Lichtenštejnsko patří mezi nejbohatší země světa. Za ohrožení demokracie a svobody slova toto zrušení veřejnoprávních médií nepovažují.
V Německu teď šéfka Bundestagu za CDU Julia Klöcknerová vyzvala veřejnoprávní vysílací společnosti k větší sebekritice a politické rovnováze. V rozhovoru pro Bild am Sonntag uvedla: „Podporuji veřejnoprávní vysílání, ale musí být také otevřené otázkám. Ohledně efektivity, objektivity a vyváženosti.“ Dodala, že se stává stále problematičtějším, „když se publikované názory stále více odchylují od veřejného mínění“.
FOTO: Dokumentarista a publicista Tomáš Měšťan s někdejším poradcem amerického prezidenta Trumpa Stevem Bannonem. Zdroj: Archiv Tomáše Měšťana
Známý je i případ, kdy Georg Thiel z Borkenu v regionu Münsterland odmítl platit vysílací poplatek za ARD a ZDF. Jeho argumentem bylo, že kanály nepoužívá a ani nevlastní přijímač. Thiel nakonec dlužil Westdeutscher Rundfunk (WDR), veřejnoprávní vysílací společnosti ARD, 651,20 euro. Vysílatel ho neúnavně žaloval. Thiel si v roce 2021 odpykal 181 dní ve vězení v Münsteru. Takových případů je v Německu víc a lidi to samozřejmě popuzuje, zvlášť když ve veřejnoprávních médiích vidí, slyší a čtou tu samou liberálně levicovou, woke teror propagandu.
ARD také pokračuje v žalobě u Spolkového ústavního soudu ohledně nezvýšení vysílacích poplatků. Komise pro stanovení finančních potřeb vysílacích organizací (KEF) doporučila zvýšit poplatky o 58 centů ze současných 18,36 euro na 18,94 euro měsíčně od roku 2025. Spolkové země však toto doporučení odmítly realizovat. O tom, kolik má veřejnoprávní sektor získat peněz a jestli vůbec, nemůže rozhodovat on sám a hnát za to stát k soudu.
V Itálii po nástupu vlády premiérky Giorgie Meloniové na podzim 2022 rezignoval šéf veřejnoprávní Radiotelevisione Italiana (Italská televize & rozhlas) a vláda následně snížila veřejnoprávní poplatky a celý systém prochází změnami. Dokonce se diskutuje o zrušení poplatků a převedení financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu.
V Rakousku u ÖRF (Rakouská televize & rozhlas) také současná vláda řeší věci jak s financováním dál a jde o vládu Lidovců ÖVP – Socdem SPÖ – liberálních NEOS, ne těch „zlých“ Svobodných FPÖ. Jenže ÖRF zásobuje Rakousko neustálými skandály, kdy například její manažeři ve vedení mají větší platy než samotný kancléř Rakouska nebo prezident II. Rakouské republiky. O tendenčních liberálně levicových manýrech redaktorů zpravodajství a publicistiky ani nemluvě. Nejnovější skandál je, že ÖRF vybírá poplatky za to, když ji navštíví skupina studentů v rámci mediální výchovy a musejí si za to studenti platit. Za prohlídky budovy si ÖRF účtuje 165 euro za školní hodinu. Pro dospělé je cena ještě vyšší, a to 280 euro. Vláda tak začala diskutovat o omezení veřejnoprávních poplatků a jsou i návrhy na jejich zrušení. Lidé podepisují také petice za jejich zrušení.
Program Motoristů mimo jiné uvádí: „Navrhneme reformu Státního fondu kinematografie tak, aby podporoval široké spektrum žánrů – nejen festivalová dramata, ale i animaci, sci-fi, thrillery a rodinné filmy s exportním potenciálem. Herní průmysl, který dnes generuje vyšší obrat než film, musí být konečně systematicky podporován jako významná součást české kulturní i ekonomické identity. Filmové pobídky nevnímáme jako dotace, ale jako investice. Má smysl se jimi zabývat. Kultura má svůj nezpochybnitelný ekonomický význam a vliv na zaměstnanost, export či turistiku…“
Na ČT a také Audiovizuální fond ČR je také navázáno množství neziskovek (hlavně politických) a ty se podílejí i na tunelování veřejnoprávních a státních peněz, to je potřeba zcela eliminovat.
Za celkem kvalitní na ČT se dá považovat například zpravodajství a publicistika z regionů, protože se složitěji manipulují témata od „vás na dvorečku“. Horší už je to přímo na Kavčích horách, kde bude potřeba jasných změn, a to především v personální oblasti. Část zaměstnanců si tam myslí, že jim ten barák patří. Nepatří a budou se na to muset připravit nebo odejít. Pokud zase zalezou do spacáků tak, jak mafiáni zalehávají při konfliktech mezi sebou na matrace, může se stát, že dopadnou obdobně jako ti mafiáni.
Myslím, že by měla být zrušena stanice ČT Sport, protože sport je dnes hlavně byznys a komerce a to je záležitostí soukromých televizních sportovních stanic, takže ČT Sport bych klidně celou zprivatizoval.
Dotace neboli investice jsou ošemetná věc, nicméně si myslím, že má stát podporovat digitalizaci filmového archivu, který je prostě dědictví obyvatel tohoto státu. Otázka je pak u filmových festivalů, kdy se například Karlovy Vary staly už jen snobskou přehlídkou, kde se herci a filmaři předvádějí ve svých pseudofilozofických úvahách a nakonec to skončí vždy jen nadáváním na Zemana, Klause, Babiše, Okamuru, Turka dnes i Macinku, Klempíře a spol. Tohle si můžou financovat umělci sami, ale to by pak neměli tolik peněz na „koks“… Je mně jedno, co zrovna fetují, ale nemusí jim na to přispívat dotacemi a granty stát.
Například v Srbsku se teď v lednu měl konat už 19. ročník filmového & hudebního festivalu Kustendorf, který pořádá Emir Kusturica, (který jak známo vystudoval pražskou FAMU a neustále to v rozhovorech, které poskytuje do světových médií, říká). Pravidelně tam jezdím, ale festival byl zrušen. Ministerstvo kultury mu v poslední chvíli zrušilo zásadní dotaci. Na ten festival jezdili také filmové hvězdy z celého světa jako například Johnny Depp, Audrey Tautou, Monica Belluci nebo ruský filmař Nikita Michalkov. Kusturica se nepohodl s vládou a prezidentem Vučićem, kdy se veřejně postavil za demonstranty proti Vučićovi. Demonstrovali proti vstupu Srbska do EU (ostatně jako většina Srbů), proti tomu, aby místní zásoby lithia těžili Němci a Francouzi a proti uznání Kosova. A následné přišla odplata. Po 19 letech zrušili dotaci na filmový festival, který byl ozdobou Balkánu, nebyl na něm žádný červený koberec a s Johnny Deppem i Kusturicou a dalšími slavnými herci, režiséry, muzikanty jste si v klidu mohli dát panáka na baru nebo zatancovat. A nebyl tam žádný VIP stan, byl přístupný všem návštěvníkům. Kusturica to zrušení v klidu přijal, žádný pláč, žádné vyhrožování demonstracemi, žádně spílání prezidentovi a vládě. A teď, jak by to vypadalo, kdyby se tohle stalo u nás a stát by přestal financovat například Film festival v Karlsbadu. A to ne z důvodů politických, ale v rámci šetření státních financí.To by snad angažovaní umělci zapálili i to Národní divadlo, na protest a s vírou v to, že mají neomezené právo na veřejné a státní peníze. Nemají, tak prosté to je. Například v Praze je víc dotovaných divadel než v Paříži a paradoxně Národní divadlo Francie v Paříži (Comédie-Française) je financováno hlavně od soukromých firem, pro které je to čest.
Je také zajímavé, že v ČT & ČRo neustále brečí, že mají málo peněz (cca 8 miliard korun). Což tedy není zrovna málo a ve finále se hlavně objevují v programu archivní pořady. Takže vidíme neustále o víkendech večer skeče Menšíka & Bohdalové, staré půl století. Nebo na Radiu Wave ČRo neustále slyšíme hlavně to, že „být bílým heterosexuálem je ostuda a zločin“.
FOTO: Dokumentarista a publicista Tomáš Měšťan se srbským režisérem a hudebníkem Emirem Kusturicou. Zdroj: Archiv Tomáše Měšťana
Nezatěžuje aktuální financování fondu audiovize diváky a rovněž tvůrce, kteří podporu nevyužívají? Mělo by se nějak změnit?
Zatěžuje a znám to samozřejmě sám na sobě, kdy i kdybych o nějakou státní nebo veřejnou podporu požádal, tak protože nepatřím do stejné „liberálně demokratické“ partičky, nemám šanci ji získat. Takže musím pracovat s tím, co se nabízí, a to je podpora mecenášů – sponzorů, podpora od lidí jako sbírka na film. Nebo dohoda s nějakou televizí, což i v soukromém sektoru ovládají dnes „liberální levicoví progresivisté“, ale člověka to učí kreativitě. Vím, že se musím spolehnout hlavně sám na sebe.
Teď jsem začal natáčet dokumentární, časosběrný film s názvem Návrat budovatelů říše. Jde o volné pokračování dokumentárního filmu Budovatelé říše (2018), který jsem natáčel se studenty FAMU od roku 2015–2018. Bude mapovat životy aktérů po 10 letech od natáčení prvního dokumentu. Dokument je natáčen ve formě magického realismu. Účinkující: Martin Konvička, Petr Hampl, Tomáš Měšťan, Emir Kusturica, Steve Bannon, Petr Bystroň, Josef Mašín a další.
FOTO: Dokumentarista a publicista Tomáš Měšťan s německým europoslancem za Alternativu pro Německo (AfD) Petrem Bystroněm. Zdroj: Archiv Tomáše Měšťana
Film se ptá, kam směřuje naše euroatlantická civilizace. V USA nastala konzervativní revoluce, Evropa se vyvíjí a zbavuje se postupně woke teroristů a totalitářů ve jménu liberální demokracie, ilegální migrace ničí evropská města, energetická krize ukazuje zranitelnost kontinentu. Ve filmu vystupují lidé, kteří po léta upozorňují na úpadek Evropy a jsou za to ostrakizováni – politici, vědci, umělci, aktivisté.
Na film nečerpám žádnou státní ani veřejnoprávní podporu, a natáčení to bude náročné, budeme natáčet po celé Evropě. Hlavně Mitteleuropu, ale chystáme se také do USA. Věřím, že seženeme sponzory a i drobné dárce. Premiéru chystáme na podzim 2029, tedy 40 let od pádu komunismu ve východním bloku a střední Evropě, bude to taková oslava pádu „liberálního demokratismu“, také právě po 40 letech.
Je jasné, že veřejnoprávní média a liberálně levicový mainstream bude film ignorovat nebo na něj plivat, s tím se počítá, ale je potřeba aby tady vznikaly i opravdu „nezávislé filmy“. Ne jen ty, co se tak tváří, ale jdou zkorumpovanému establishmentu na ruku. To je pravá, původní filmařina tak, jak ji kdysi produkoval například německý filmař Werner Herzog, který se držel hesla „ceny jsou dobré pro psy a koně, ne pro filmaře“. Koneckonců Herzog si filmy taky produkoval a platil sám, než s nimi prorazil v kinech a nakonec mu zobala z ruky i kritika.
Fotogalerie: - Stojíme za prezidentem
Jaký je pak stav unijní podpory? Evropská unie je v mnoha podmínkách ještě přísnější a obsahuje nutnost zahrnout do děl podporu diverzity, inkluze, cílů Green Dealu a podobně. Hodnoceno je zastoupení pohlaví či je sledována uhlíková stopa anebo třeba i snaha o integraci migrantů a uprchlíků, neboť jim kultura prý „pomáhá cítit se součástí hostitelské společnosti“. (Projekt Kreativní Evropa si klade za cíl, aby „kultura přispívala k dosažení klíčových priorit Evropské komise, jako je Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal), inkluze a rovnost pohlaví“. (Všechny podpořené projekty musí tyto principy zohledňovat ve svých aktivitách, pozn. red.)
S podporou filmu přímo od „kreativní EU“ nelze počítat – pokud se hlavní hrdina filmu, například muž, který se identifikuje jako noční stolek, nezamiluje do květináče, se kterým se následně chce oženit, kontaktuje tak politickou neziskovku, která kontaktuje liberálně demokratického politika a následně udělají demonstraci, kde požadují, aby se tento muž, co se identifikuje jako noční stolek, mohl oficiálně oženit s květináčem a jeho svazek byl uznán jako manželství, protože jinak jsou mu upírána jeho lidská práva. Ještě lepší bude, když to bude černoch – muslim, a květináč nebude starší 9 let, a kromě toho je ohrožuje klimatická krize. Pak máte cestu k natočení filmu otevřenou a nejspíš vyhrajete i hlavní cenu na Berlinale a následně v Karlsbadu nebo na Jednom světě.
Mají tedy filmaři šanci na získání grantů z programů EU, pokud nesplňují položky zaměřující se na ekologii nebo diverzitu? Děje se reálně to, že i když by scénář byl sebelepší, štáb přesto nedostane dostatek „politických bodů“ pro získání podpory?
Děje, a v podstatě je to dnes standard, nemá ani smysl o podporu žádat, pokud tato zadání nesplňujete, máte nulovou šanci.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte, že by měl ministr kultury Oto Klempíř „bojovat“ za změny?
