Ačkoli dnes slyšíme kritické hlasy na adresu prezidenta Miloše Zemana, že se chce po boku Konvičkova Bloku proti islámu pomstít za loňský 17. listopad, Šafr má za to, že je třeba zachovat chladnou hlavu a uvědomit si, že před rokem 1989 protestovala proti režimu jen malá část společnosti. Studenti, kteří osudného listopadu pochodovali z Alberova, byli členy Socialistického svazu mládeže, tedy líhně, která vychovávala režimu loajální občany. Mnozí z těchto studentů ještě nedlouho před listopadem počítali s tím, že budou budovat kariéru v rámci autoritářského režimu.

„V kontextu tehdejších událostí sehrála akce na Albertově sice roli příznivou, ale nikoli omračující. K pocitům dojetí není důvod. Během následujícího pochodu ulicemi sice pár lidí zažilo opravdový strach o život, když do lidí najížděly dva policejní transportéry a stlačily dav na neúnosnou míru a mnoho demonstrantů utržilo ránu pendrekem. Ale navzdory fámám o smrti studenta Jana Šmída zde nikdo nepadl, nedošlo k ničemu tak strašnému, co by stálo za řeč. Proto i ty květiny a svíčky na Národní třídě mají jen skromný obsah,“ míní Šafr s tím, že si tedy při myšlence na tato „svatá místa“ nelze odpustit jistý ironický úšklebek.