Některé věci jsou celkem snadno předvídatelné. Že zítra vyjde slunce. Že když balon vyhodíte do vzduchu, tak spadne. A že když Andrej Babiš 17. listopadu vyleze na Národní třídu, tak na něho budou řvát. Odvážím se tvrdit, že kdyby Andrej Babiš na Národní třídu nešel, spoustu svých odpůrců by ochudil o zážitek, se kterým už tak nějak počítají. A jak je vidět na Tomiu Okamurovi, nepomohl by si, od opozice by to dostal „sežrat“ stejně.
Okamura mluví o vlastenectví, ale 17. listopadu, v den kdy si připomínáme odvahu lidí, kteří bojovali za svobodu a demokracii, nepřijde uctít památku na Národní třídu. Není vlastenec, ale zbabělec.
— Jan Lipavský (@JanLipavsky) November 17, 2025
Je záhodno uznat, že Babiš asi není nějakým velkým milovníkem listopadu 1989, ani Václava Havla. Když na toto téma není tázán, nehovoří o něm. Přesto se každý rok vydá na Národní třídu, kde si na něm Šafrové a podobné živly zchladí žáhu. Ironické je, že Babiš tím připomíná jednu postavu z děl Václava Havla. Totiž zelináře z „Moci bezmocných“.
Zatímco zelinář v tomto díle vyvěšuje ceduli Proletáři všech zemí, spojte se!, Babiš přijde na Národní třídu, položí květiny, pronese něco o svobodě a vděčnosti, čímž pro něho celá akce končí. „To heslo přivezli našemu zelináři z podniku spolu s cibulí a mrkví a on je dal do výkladu prostě proto, že se to tak už léta dělá, že to dělají všichni, že to tak musí být,“ komentuje Havel zelináře. A je oprávněné se domnívat, že ze stejného důvodu chodí na Národní třídu Andrej Babiš. Je to u vysokých politiků tradice, která se neporušuje pro nic za nic.
Líbí se vám, jak jsou v Praze pojímány oslavy 17. listopadu?Anketa
Stejně tak jeho výklad, že ono gesto má svůj význam: „Já, zelinář XY, jsem zde a vím, co mám dělat; chovám se tak, jak je ode mne očekáváno; je na mne spolehnutí a nelze mi nic vytknout; jsem poslušný, a mám proto právo na klidný život.“
Rozdíl ale už je v tom, komu je gesto směřováno. Zatímco zelinář své gesto směřuje nahoru, to Babišovo směřuje jak k těm nahoře, tak těm dole. Těm nahoře říká, že je ochoten s nimi hrát jejich hru. Že nehodlá dělat revoluci, přepisovat jim jejich narativ. Že nemají důvod se ho obávat. A to Babiš vzkazuje vlastně i těm dole. Je ochoten dodržovat tradice, prohlašovat za důležité to, co se za důležité považuje. Je to gesto, které má vést k uklidnění, což mělo i to zelinářovo.
Fotogalerie: - Pohřeb kardinála Duky
Další rozdíl je v tom, jak je gesto přijímáno. Zatímco za komunismu zelináři cedule s proletáři stačila, u Babiše návštěva Národní třídy nestačí. Je to jako by uvědomělý svazák pak vlezl za zelinářem do obchodu, vyptával se ho na to, co tím heslem myslel a zkoušel ho z marxismu-leninismu v podezření, že zelináře proletáři nezajímají. Stejně tak dnešním svazákům nestačí, že se Babiš k hodnotám listopadu přihlásí. Na to, aby je uspokojil, by o nich musel mluvit každý týden.
Je ovšem nutné podotknout, že ta chytřejší část režimu do Babiše za toto gesto nekope. Ví, že kdyby Babiš veřejně ideologicky otočil, kdyby chtěl dle Havla „žít v pravdě“, měl by sice potíže, ale se svým vlivem by jim také mohl dost zatopit, na rozdíl od zelináře.
Normalizace řvaní na Babiše, ale i na ostatní politiky, je pak důkazem toho, jak se tento svátek proměnil. Už je exkluzivní, už není pro všechny. Zprivatizoval si ho určitý segment společnosti. Pokud máme použít příměr se zelinářem, je to jako by zelináře popotahovali, že on není žádný proletář, ale buržoust v přestrojení, tak si nemá co do krámu věšet cedulku. Už je pro fanatiky. Fanatiky, které nikdo neokřikne.
Proč vlastně? Myslí si ti, kdo řvaní tolerují, to samé, akorát jim to přijde hloupé a nevkusné říkat tak nahlas? Nebo se bojí okřikovat fanatiky, protože by mohli být obětí hesla „Kdo nejde s námi, jde proti nám“? Nebo se bojí, že by se fanatici cítili zrazeni? Těžko říct. Ale jeden režim, který trestal za nedostatečné nadšení, právě 17. listopadu padl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta
karelhrabě
