Úvodem však již přešel do vážného tónu. „Snad není zneužívanějšího pojmu než je národní zájem. Každý politik, populista nebo nepopulista, se tímto pojmem zaklíná a někdy ani on sám neví, co to je. Tím méně, aby to věděli i jeho posluchači. Pokusme se tedy definovat pojem národního zájmu a začněme ve vzdálené minulosti. V té vzdálené minulosti hlavním předmětem národního zájmu byla teritoriální expanze. A nebyly to jenom velké státy, byly to i malé státy, například Belgie, Holandsko, které budovaly svá koloniální impéria, tím spíše pak státy veliké. Byl to i náš stát. Ve čtrnáctém století se součástí zemí Koruny české stalo Braniborsko,“ vyprávěl a vzpomněl na malou bezvýznamnou vesničku tehdejší doby Berlín.

„Když jsem se setkal s německým kancléřem Gerhardem Schröderem, tak jsem mu říkal: Do mé země kdysi patřilo i Tvoje hlavní město. A on říkal: Nechceš si ten Berlín vzít zpátky, on nám z toho rozpočtu ukrajuje takový díl peněz, že bychom se ho rádi zbavili. A já jsem musel se svěšenými krovkami tuto nabídku odmítnout,“ sdělil Zeman svou vzpomínku.

Druhá fáze pak podle něj byla fáze zájmových sfér. „Do této fáze už Česká republika rozhodně nepatří, patří do ní několik málo velmocí. Patří do ní samozřejmě Ruská federace, která vytvořila pojem blízkého zahraničí. Patří do ní Amerika, která Latinskou Ameriku stále považuje za zadní dvorek Spojených států amerických. Důležité je, že Česká republika žádnou zájmovou sféru nemá a vzhledem ke své velikosti ani mít nemůže. A teď se dostávám k té pozitivní definici. Národní zájem je zájem na tom mít suverénní stát. A v této definici je shrnuto i mnoho dalšího, o čem teď budu mluvit,“ sdělil Zeman.

„Při vší úctě k našim menšinám jsme v zásadě stát národnostně homogenní, tak nám splývá státní zájem a národní zájem. Ale z ryze emotivního hlediska stát implikuje jistou byrokratickou odcizenost, zatímco národ je bližší našemu srdci,“ podotkl Zeman.