„Nechtěli jsme být závislí na Moskvě a SSSR. Je pravda, že Zeman nepoklonkuje Sovětskému Svazu, ale Rusku. Ale to je jen detail. Podobný tomu, že sice zanikla KGB a vznikla FSB, ale hlavní budovu mají pořád na stejné moskevské adrese. Rektální alpinismus, který Zeman předvádí směrem k Putinovi, je přesně tím, co jsme nechtěli. Chtěli jsme být součástí Západu, ne Východu. Zeman vede zemi přesně opačným směrem. Přesto si de facto přisvojil Albertov a památku 17. listopadu ke své sebeprezentaci,“ rozčiluje se Jiří X. Doležal.
Demonstranti 17. listopadu 1989 nevěděli, co všechno chtějí. Ale věděli jasně, co nechtějí, nechtěli dál sloužit Moskvě. Chtěli pryč od Moskvy. Stejně tak chtěli svrhnout politiky, kteří živili nenávist vůči některým skupinám obyvatel a budovali tábory pro odpůrce režimu. Díky Martinu Konvičkovi a prezidentovi, který mu přizvukuje, se ale do časů živené nenávisti opět vracíme. Nezapomínejme, že sám Konvička hrozí stavěním koncentračních táborů pro muslimy.
Sečteno a podtrženo, prezident s Martinem Konvičkou nás vrací tam, kde nechceme být. Nechtěli jsme žít ve společnosti nenávisti a strachu. S prezidentem, který je vítán na Východě a na Západě není brán příliš vážně.
„To, že si ukradli výročí revoluce ke své politické propagaci, je doslova na zvracení,“ uzavírá autor.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
