„Miloš Zeman, už když byl ještě v plné kondici, byl anomální, hraniční osobností s mimořádným, zejména verbálním (slovním) intelektem, avšak silně poznamenanou narcismem a egoismem. Nikdy neměl rozvinuté kritické myšlení (nezaměňovat se schopností kritiky);  jednak se v něm nikdy dostatečně nevycvičil, jednak ho silně zkreslovala jeho deformovaná osobnost. Vždy byl demagogem, lhářem a bezcharakterním, amorálním člověkem,“ připomněl úvodem Sláma svá dva roky stará slova.

Jak dodal, čím je člověk starší, zvýrazňují se jeho povahové rysy. „Dobře je to vyjádřeno v pohádkách: kdo byl po většinu svého života převážně dobrým člověkem, stává se hodným dědečkem či laskavou babičkou; kdo byl charakterově problémový, stává se zlým dědkem nebo ježibabou. Je to tím, že jak mu ochabuje šedá kůra, prosakují ‚spodní proudy‘ a podobně jako u inkontinence moči dochází k inkontinenci emoční,“ podotkl Sláma. „A Miloš Zeman si 'učurává' stále častěji a stále víc," dodal.