Zelené neziskové organizace vždy pečlivě hlídaly, jestli nějaký projekt nefinancuje firma spojená s těžbou uhlí, ropy či plynu. Jakmile něco takového zjistily, spustily křik. Protože, jakmile někdo dostane peníze od fosilního průmyslu, je podle nich automaticky lobbista fosilního průmyslu. Ty samé – a další politické – neziskovky se však zběsile brání zavedení zákonné povinnosti oznamovat, od koho ze zahraničí přijímají peníze a co za ně dělají. Což má být podstata zákona (dosud nepředloženého) inspirovaného americkým zákonem FARA z roku 1938. Nikoli obdobným ruským zákonem, jak tvrdí neziskovky. Ale i kdyby tomu tak bylo, skutečnost, že Rusko má nějaký podobný zákon, přeci automaticky neznamená, že nutně jde o něco špatného.

Špatné je to, že se politické neziskové organizace brání tomu, aby bylo jasné, kdo jim posílá peníze a za co. Zatím si to můžeme jen domýšlet. Jisté je zatím jen to, že ty, které nechtějí zprůhlednit své finanční toky, patří do liberálního tábora.

Jisté indicie o tom, co by tak mohly tyto politické neziskovky za zahraniční peníze dělat, se však dají objevit i nyní. Jen to trvá déle. A netýká se to přitom financování jen ze zahraničí. Názorným příkladem může být neziskovka Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Ta se vypracovala mezi známé a často citované zdroje. Kromě toho také pořádá různé akce. Na některé získává peníze i od českého státu. Jako například 1,5 milionu korun na program Aklimatizace z loňského roku. Šlo přitom o vyloženě ekologistickou akci. Účastníci se na ní totiž učili, jak „zlepšit své dovednosti v ovlivňování směřování české klimatické politiky.“ Čili něco, co vede jen k dalšímu šíření četných polopravd a nepravd na široké téma klimatu. Protože v tom jsou tyto politické organizace zaměřené na „klima“ opravdu dobré. Bohužel.

Jedním z nejkřiklavějších příkladů takového ohýbání pravdy je tvrzení, že čím více budeme mít obnovitelných zdrojů (OZE), tím budeme mít levnější elektřinu. Jenže OZE jsou zároveň jen občasnými zdroji energie, což vyvolává další náklady na jejich zálohování klasickými zdroji nebo dovozem, což samozřejmě cenu ženě vzhůru. Stejně tak se na ceně projevují náklady na rozšiřování a posilování elektrizační soustavy. Kromě toho jsou OZE zdroji, které se bez dotací nedokážou uživit.