Co říkáte myšlence zakázat kouření v hospodě?Anketa
Nynější situaci v Sýrii a pravděpodobnému vývoji v zemi se ve svém vystoupení na odborném semináři Mýty o Sýrii II, který v Poslanecké sněmovně pod záštitou poslanců hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, Jaroslava Holíka a Radima Fialy pořádal Institut slovanských strategických studií, věnoval muž z nejpovolanějších, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček, vystudovaný arabista. V polovině devadesátých let absolvoval během stipendijního pobytu postgraduální studium moderní historie Blízkého východu, hebrejštiny a arabštiny na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, specializoval se na islámský středověký mysticismus a saúdsko-americké vztahy. Poté působil na ministerstvu zahraničních věcí na odboru Blízkého východu a Afriky.
„Sýrie je země zhruba velikosti třetiny Francie s 22 miliony obyvatel, která má v tuto chvíli vládu a opozici. Kdo je vláda, lze zjistit celkem snadno. Když se pokusíte zjistit, kdo je ta opozice, tak zjistíte totéž, co jsme zjistili my, kteří se tím v české diplomacii zabýváme, že počet různých ozbrojených a politických skupin opozice dosáhl v této chvíli stavu, že jejich seznam vydá na brožuru o 35 stranách. A to tam zcela jistě nejsou všechny frakce,“ uvedl Hynek Kmoníček. „Výsledkem toho je země 2,3krát větší než Česká republika se dvojnásobným počtem obyvatel, kde spolu o politickou moc soupeří tak obskurní subjekty, jako kdybych v Čechách řekl, že se tady toho chopili důstojníci z litoměřických kasáren, kteří vyhlásili svůj souboj s rytíři Ochránců hory Říp a Fronty za osvobození Kralup nad Vltavou. To je tak zhruba to, co dnes v Sýrii vidíme,“ popsal odborník na arabský svět nynější stav.
Klíčové je vídeňské jednání sponzorů syrského konfliktu
V úvodní části svého vystoupení se soustředil na to, kdo o Sýrii nejedná na oficiálních jednáních v Ženevě, ale někde jinde. „Když se podíváte na poslední dny ve Vídni, nikoli v Ženevě, s úžasem zjistíte, že tam došlo k dalšímu z těžkých diplomatických soubojů mezi íránským a saúdským zástupcem, kterému přihlíželi ruský, americký a německý ministr zahraničí. Syřana byste na jednání hledali marně. Nicméně toto jednání ve Vídni bylo v zásadě klíčové pro to, aby jednání v Ženevě mezi vládou a opozicí mohla vůbec opět začít. Pokud je k tomu tato vnější jednání nedonutí, a toto je v zásadě jednání sponzorů syrského konfliktu, nedonutí je nikdo, aby v Ženevě spolu vůbec jednat začali,“ upozornil Hynek Kmoníček na to, kde hledat klíč k jakékoli domluvě.
Psali jsme:
V této souvislosti připomněl, že předcházející kola jednání v Ženevě vypadala tak, že se vyjednavači vzájemně odmítali setkat. „Posílali si papírky, které přenášel zvláštní zmocněnec OSN Staffan de Mistura od jedné party ke druhé, aby si vzájemně nemusely pohlédnout do očí. Nyní ženevská jednání stojí, sponzoři jednají o tom, jak je znovu rozjet. Toto jednání ukazuje tři základní systémové věci. Zaprvé to jasně ukazuje, že v našem 21. století fungují sféry vlivu. U každého, kdo nám vysvětloval na osudu Ukrajiny, že sféry vlivu zanikly a každý národ si může svobodně – v demokratických volbách – vybrat geopolitickou pozici na geografické mapě, překrývala obrazotvornost realitu. Právě Sýrie ukazuje velmi přesně, že ti, kdo jsou hlavními hráči uvnitř Sýrie, jsou všichni, jenom ne Syřané. A všichni si tam řeší své vlastní sféry vlivu,“ vysvětlil bývalý diplomat.
Západ se v době propuknutí arabského jara nechoval podle svých zájmů
Druhou z těchto systémových věcí je podle něj problém, na který jsme narazili v době migrace, že naše cesty nám paradoxně přinášejí typické problémy 19. století. „Těmi jsou pohyby obyvatelstva, agresivní války, obrana území a my se je snažíme vyřešit politicky korektně rétorikou 21. století. A ukazuje se, že rétorika 21. století nám znemožňuje přijmout jednoznačná, tvrdá politická, vojenská, tedy bytostně nespravedlivá řešení, bez nichž jsou problémy neřešitelné. Sýrie je toho klasickou ukázkou. Kdyby neexistovaly sféry vlivu, nejednal by o Sýrii Lavrov s Kerrym. Kdyby ty problémy byly naší rétorikou vyřešitelné, už dávno by se na Blízkém východě všechny vyřešily,“ konstatoval ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky.
A třetí věcí je postup, který zvolil Západ v roce 2010 při propuknutí arabského jara a opuštění tehdejšího egyptského prezidenta Husního Mubaraka. „Tehdy jsme se chovali podle naší rétoriky, ale měli jsme se chovat podle našich zájmů. Neboť v tu chvíli by z pohledu Západu bylo nesporně výhodnější se opět dohodnout s prezidentem Mubarakem, než aby se k moci dostala jediná organizovaná opoziční síla v Egyptě, to jest Muslimské bratrstvo. A následující období podivného milostného románku mezi Západem a egyptským Muslimským bratrstvem a pozdějším prezidentem Mursím je jedna z věcí, která nás dotáhla do velmi podivné smyčky,“ podotkl Hynek Kmoníček.
Bush bojoval proti ose zla, Obama začal vytvářet osu dobra
Vzápětí poukázal na to, že v Sýrii je všechno opačně než ve všech ostatních jednáních. „Když se dnes podíváte, s kým mají Spojené státy největší diplomatickou šarvátku, je to Saúdská Arábie. Ale v Sýrii jsou Saúdská Arábie a USA podporovateli stejných lidí. Když se podíváte, s kým v poslední době pan prezident Obama dosáhl největšího diplomatického úspěchu, pak je to tolik kritizovaná dohoda s Íránem. Ale v Sýrii je tomu přesně opačně. Tam na sebe přímo narážejí Spojené státy a Írán. Také se tam ukazuje, že celá Evropa stojí z opozičních syrských sil přesně za těmi lidmi, za nimiž stojí Turecko. A když se dotážeme, jestli náhodou v naší Evropské unii není hlavní problém právě komunikace s Tureckem, je to úplně to samé,“ prohlásil odborník na arabský svět.
Jde tedy o to, že se ty nůžky postupně rozevírají, a ukazuje se, že v Sýrii nějakou setrvačností máme stále ještě typickou politiku roku 2010. „A to, aniž bychom si všimli, že my sami už jsme došli do roku 2016. A tohle je jedna z věcí, která pravděpodobně bude muset být v konci upravena, máme-li dosáhnout v Sýrii nějakého systémového nátlaku na všechny hráče, kteří v Ženevě jsou. Když se hovoří o světové demokratické evoluci a o tom, že prezident Obama je vlastně Bush light, pak já to předefinovávám, že prezident Obama poté, co prezident Bush bojoval proti ose zla, začal vytvářet osu dobra. A výsledkem tohoto hledání osy dobra byla ona podpora Mursího v roce 2010,“ připomněl Hynek Kmoníček.
Opozici v Ženevě zastupuje velmi podivná skupina lidí
Ve druhé části své přednášky se soustředil na to, kdo doopravdy jedná v Ženevě. Za opozici je to tzv. vrchní vyjednávací rada, která má patnáct vyjednavačů, někdy třicet, ale i třiatřicet členů. „To není úplně funkční. Nicméně je docela zajímavé se podívat, jak je ta delegace složena. Je tam deset členů, kteří jsou tam za Syrskou národní koalici, což je jakoby osa dobra. To jsou ti Západem podporovaní opozičníci. Pak tam je pět členů Národní koordinačního orgánu, to je domácí syrská opozice, tedy nikoli zahraniční. Deset za různé rebelovské frakce a zbytek jsou opoziční figury. Přičemž opoziční figury jsou někdy bývalí šéfové těch frakcí, kteří byli z vedení své frakce sesazeni a stali se odstředivou silou. Klasickou ukázkou je, že kdysi dávno vedl Národní koalici Ahmad Džarba, který ve chvíli, kdy už nebyl předsedou Národní koalice, se pokoušel stát šéfem opozice v opozici, aby nakonec skončil jako nezávislý,“ zmínil bývalý diplomat.
Výsledkem toho je velmi podivná skupina lidí, v níž na jedné straně najdeme alavitské disidenty, křesťanské novináře, ale i poměrně vlivná vojenská uskupení, jako je Džajš Islám, což je kromě Free Syria Army jedna ze dvou nejsilnějších vojenských částí, jež původně chtěla mít až polovinu delegátů, nakonec skončila s jednou třetinou, a která měla původně problém s tím, aby skupina Ahrar aš-Šám byla součástí onoho vyjednávání. „Výsledná složitá situace té opozice se dá ilustrovat na jejich představitelích, jejichž osud řekne úplně všechno. Koordinátorem patnácti vyjednavačů není nikdo jiný než Rijád Hidžáb. Ten jako správný bojovník proti prezidentu Bašáru Asadovi byl původně jeho premiérem. Posléze v roce 2012 zjistil, že je třeba změnit strany, a je dnes hlavní tváří opozice,“ připomněl Hynek Kmoníček.
Jedni bojují o přežití, druzí o to, aby šaría nahradila světskou ústavu
Druhým významným činitelem je Salem al-Meslet, což je koordinátor té komise pro opozici, člověk, který má spíš byznysový background a příznačně většinu svého obchodního života strávil v Saúdské Arábii. „Je tedy jasné, že jeho vliv přímo v Sýrii nebude velký, ale pravděpodobně hovoří tak, jak Rijád šeptá. Třetím významným členem onoho vyjednávacího výboru je Muhammad Allúš. Ruská federace zuřivě protestovala, protože jak Rusové, tak Íránci ho měli na seznamu teroristů, nakonec v prosinci loňského roku souhlasili s tím, že Džajš Islám bude součástí té opoziční koalice a dotyčný bude moci být jejím mluvčím. Když se podíváme na čtvrtého významného hráče za opozici, tak to je generál Asaad Zoub, což je typický bojovník proti prezidentu Asadovi, protože velel syrskému letectvu někdy od roku 1974,“ zkompletoval expert na arabský svět kvarteto nejviditelnějších zástupců opozice.
Tomio Okamura
Neznamená to, že všichni, kteří byli prohlášeni za partnery pro jednání, mají v Sýrii vliv. „Někteří jsou prohlášeni za partnery, aby se učinilo zavděk jejich sponzorům. Někteří proto, že skutečně něčemu velí. A někteří právě proto, že ničemu nevelí. Dají se rozdělit do tří skupin. Jedni bojují o fyzické přežití, a tak mají největší motivaci, klasickým příkladem je Asadova alavitská armáda. Ta ví, že pokud prohraje, je to fyzický konec alavitské komunity. Druhou velkou skupinu tvoří ti, kteří mají ideovou motivaci. To jsou, musíme si říct natvrdo, islamisté, lidé, kteří chtějí zavést šaríu, která by nahradila ústavu světského státu. A mezi nimi jsou jak naši spojenci, tak naši nepřátelé, tak teroristé. To je velmi nepřehledná skupina, do níž by se vešel jak Džajš Islám, tak an-Nusrá. A nakonec to jsou najaté skupiny, které za peníze reprezentují zájmy svého sponzora, jenž je dostal k jednacímu místu v Ženevě, protože jim to místo de facto zaplatil,“ uvedl Hynek Kmoníček.
Za jednacím stolem chybějí Kurdové, Islámský stát, an-Nusrá i Ahrar aš-Šám
Ve třetí části svého příspěvku se věnoval tomu, kdo naopak u vyjednávacího stolu v Ženevě chybí, protože se ani do této složité skupiny nekvalifikoval. „Jednak jsou to Kurdové, protože jakékoli participaci Kurdů brání Turecko, ale účasti syrských Kurdů fakticky brání i současná syrská vláda. Ta rovněž není nadšena z jakýchkoli kurdských národních ambicí. Dále tam chybí ten, kdo drží podstatnou část území, a to je Islámský stát. Další významný hráč, který chybí u toho stolu, je an-Nusrá, který je brán jako takový ‚Islámský stát light‘, jenž až do minulého týdne vypadal, že nechce vyhlásit chalífát, ale to už také neplatí. Objevily se ověřitelné zprávy, že al-Káida vyslala své emisary an-Nusře, kteří mají připravit něco jako kodifikaci příštího státu. No a už zmiňovaný Ahrar aš-Šám je další ukázkou vlivné skupiny, která je úplně mimo jednací proces,“ shrnul bývalý diplomat, kdo všechno v Ženevě při jednáních o Sýrii chybí.
Na závěr promluvil o rozdílu mezi tím, co se diplomaticky říká, že nastane, a tím, co skutečně nastane. „Následujícím krokem pod tlakem velmocí, které mají v Sýrii své sféry vlivu, se opoziční skupiny dohodnou s vládními jednotkami, kam, kdy a jak bude možné dopravit nějakou humanitární pomoc. Za to, aby se rozběhla jednání, dojde k tomu, že to bude umožněno, což je klasický politický barter. Výsledkem by mělo být alespoň částečné zlepšení situace civilního obyvatelstva, které je chyceno uvnitř tohoto konfliktu de facto jako rukojmí. Měla by se obnovit ženevská jednání, oficiální pozice velmocí je, že trvají na tom, že jednání budou ukončena do prvního srpna, protože pak má následovat osmnáctiměsíční přechodné období, kdy tato skupina vyjednavačů vytvoří přechodnou vládu. Následně budou vyhlášeny všeobecné demokratické volby, z nichž vzejde nové vedení jednotné Sýrie,“ přiblížil Hynek Kmoníček očekávání diplomatů, která se však podle něj nenaplní.
Dojde ke změně možná politiky, ale zcela jistě prezidenta, Spojených států
Sám očekává, že dojde k dohodě mezi velmocemi a prezidentem Bašárem Asadem o tom, kterým komunitám bude umožněno díky humanitárním dodávkám přežít. „Překvapivě si vyberou jenom ty, které jim vadí méně. Zároveň se rusko-americko-německá mašinerie zaměří na to, aby ta opozice, která je zastoupena na jednání v Ženevě, dokázala zavelet svým jednotkám, to bude strašně obtížné, aby se jasně oddělily od jednotek an-Nusry. Protože v této chvíli není jasné, koho bombardujete, a v některých místech to je skoro fyzicky nemožné zjistit. Nicméně tohle je jediná cesta. Pak se oznámí znovuobnovení ženevských jednání a bude velký tlak na to, aby se tato jednání obnovila ještě do šestého června,“ zdůraznil bývalý diplomat.
Vysvětlení, proč právě do tohoto termínu, nabídl prozaické. „To začne ramadán a všichni usnou, nebude možné s nikým o čemkoli jednat. Ramadán je hrob všech velkých myšlenek blízkovýchodních jednání. A já, protože jsem optimista, tvrdím, že jednání neskončí prvního srpna tohoto roku, ale když to půjde dobře, že by mohla skončit do konce roku příštího, a to pod tlakem jedné základní věci. Dojde ke změně možná politiky, ale zcela jistě prezidenta, Spojených států, objeví se noví hráči, v Turecku budou stále vznikat další a další problémy, Kurdové budou směřovat k tomu, aby se co nejvíc přiblížili k autonomii, a všechny jednací strany o tom, čí je Sýrie, najednou pochopí, že když to přepálí, tak už není jednat o čem. Sýrie se buď dokáže dohodnout na syrském řešení v Sýrii, nebo riskuje to, že si všechny její oblasti rozeberou,“ uzavřel Hynek Kmoníček své vystoupení na odborném semináři Mýty o Sýrii II.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
