Anketa
Zaslouží si Michail Sergejevič Gorbačov naši úctu?
Michail Sergejevič Gorbačov se narodil 2. března 1931 v obci Privilnoje na Kavkaze. Jeho otec byl Rus a matka Ukrajinka. Dva roky po jeho narození jeho rodný kraj těžce zasáhl hladomor způsobený politikou kolektivizace, což se pro Gorbačova stalo celoživotním mementem. Zemědělství vždy bylo oblastí, o kterou se intenzivně zajímal.
Po studiích práv na Lomonosově univerzitě v Moskvě (kde poznal svou ženu Raisu) zaznamenal velmi strmou kariéru v rámci sovětské komunistické strany. V osmačtyřiceti se stal suverénně nejmladším členem politbyra.
Nejvyšší stranický orgán v té době trpěl značnou personální zkostnatělostí a Gorbačov se coby energický modernizátor dokázal prosadit i zde. Když krátce po sobě zemřeli generální tajemníci Brežněv a Andropov a rovněž jeho nástupce Černěnko trávil od počátku svůj mandát převážně na nemocničním lůžku, byl Gorbačov coby jeho zástupce v podstatě nejvlivnějším straníkem. V březnu 1985 zemřel i Černěnko a Gorbačov se stal generálním tajemníkem strany.
Velmi rychle po svém nástupu představil ambiciózní program reforem stagnujícího systému. Perestrojka představovala komplexní reformu ekonomiky, glasnosť měla být novým větrem ve směru demokracie a otevřenosti. Jeho ambice se nezastavily například ani před bojem s tradičním ruským neduhem alkoholismu.
V druhé polovině osmdesátých let si porozuměl s americkým prezidentem Reaganem, což přineslo světu sérii dohod o jaderném odzbrojení a změnu napjaté atmosféry mezi supervelmocemi. Sovětský vůdce, který byl zcela jiný než jeho předchůdci, získal na Západě značnou popularitu.
Doma to měl složitější, ekonomické reformy totiž přinesly řadu potíží. Mnohem více než dříve se v zemi objevovaly prázdné regály i problémy s dodávkami energií. Politika glasnosti vedla k tomu, že se o problémech doposud zcela nezvykle otevřeně hovořilo, a to nadále komplikovalo Garbačovovu situaci.
Psali jsme:
V roce 1989 Gorbačov odmítl jakkoliv zasahovat při rozpadu sovětského východního bloku, což vedlo k poklidnému předání moci ve všech sovětských satelitech.
Velké naděje do něj byly vkládány už předtím, v roce 1987 navštívil Československo a bylo to asi nejspontánnější přivítání sovětského generálního tajemníka za celých čtyřicet let. V ulicích Prahy mělo být přes sto tisíc lidí.
Problematičtější pro Gorbačova byl následný souhlas se sjednocením Německa. Politické změny v NDR podpořil jednoznačněji než kdekoliv jinde (slavný výrok před davem v Berlíně, že „kdo se opozdí, toho dějiny potrestají“), sjednocení však proběhlo za určitých podmínek, o kterých později Gorbačov tvrdil, že nebyly dodrženy.
V roce 1991 se vystoupením všech členských republik rozpadl i sám Sovětský svaz. Gorbačov, který rok předtím obdržel Nobelovu cenu za mír, a ve stejném roce po ústavní reformě získal jako jediný ze sovětských vůdců funkci prezidenta SSSR, mohl pouze přihlížet.
Psali jsme:
V devadesátých letech vystupoval na Západě, v Rusku příliš prostoru nedostával, prezidentem byl jeho starý rival z KSSS Boris Jelcin. Ve světě byl ale stále celebritou v oboru „seniorní státník“, jezdil po konferencích a publikoval. Jeho pokusy o politický návrat vždy selhaly.
V posledním desetiletí ale zaujímal k politice Západu stále kritičtější postoj. V roce 2014 obhajoval referendum na Krymu a v roce 2016 obvinil NATO, že se snaží rozpoutat novou studenou válku proti Rusku a varoval, že toto hraní se sirkami může vést k rozpoutání války reálné.
Jako „Gorbi“ byl však stále populární na Západě i v bývalých satelitech, kterým jeho zdrženlivost přinesla žádané politické změny. V Česku pronikl do literatury i písní, nejznámější je patrně ona sloka že „po něm tu zbyly samý volný zóny“ z písně Sametová od skupiny Žlutý pes.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
