Evě Bakkarové se líbilo, co v Češku slyšela o islámu. Rozhodla se proto se svým manželem žít v islámské zemi – v Egyptě. Muslimkou se stala zcela dobrovolně. Líbilo se jí, co ještě v Česku slyšela či četla o islámu v Koránu. Ve svém novém domově ale zjistila, že teze víry jsou jen prázdnými proklamacemi. Ačkoli si mají být všichni muslimové rovni, Egypťané ji vnímali jako cizinku a na tržištích ji v podstatě okrádali. A jako zdravotní sestra viděla nepěkné věci.
„Měli jsme pacientky, které přijížděly po svatební noci a strávily dvě a půl hodiny na operačním sále. Zjistila jsem také velice nepříjemnou věc: že i Egypťanky jsou přes všechno dále obřezávány. Začalo mi z toho být úzko. Ale řekla jsem si, že se budu dál snažit, abych tam vnesla nějakou osvětu. V té době jsem kývla na nabídku ke sňatku. Měla jsem obavy, že by moje rodina nesouhlasila, a tak jsme se vzali a já jsem to oznámila až zpětně. Už při obřadu jsem pocítila, že ani na manželově straně nejsem brána jako plnohodnotná budoucí manželka. Šperky, které měly být mé a které mi manžel s obrovskou pompézností během obřadu navlékal, patřily jeho matce a po obřadu jsem je všechny musela vrátit. Oficiálně to mělo být mé věno, které mě mělo v případě nepřízně v budoucnu zabezpečit. Alespoň tak je to psáno,“ prozradila v rozhovoru pro Lidové noviny.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp