Hned v úvodu došlo na téma zeleného ideologického balíčku. Moderátorku zajímalo, zda někdo z ekonomických expertů nevypracoval důkladné dopadové studie a analýzy o tom, jaký bude mít tento zelený úděl dopad na jednotlivé země EU. Podle Kovandy taková studie neexistuje. „Nemyslím, že by tento materiál vznikal tak, že by si naslinili prst a řekli si: Tak, do roku 2050 chceme mít o tolik a tolik méně procent emisí, ale žádná opravdu sofistikovaná, propracovaná a důsledná studie, hodnoticí dopady na jednotlivé země EU, na stole není. A to je, myslím, chyba,“ uvedl v pořadu Kupředu do minulosti v rádiu Svobodné Universum.

Pokračoval pak, že se historie neopakuje, ale rýmuje. To podle něj to znamená, že nyní začíná dominovat v Evropě centralistické přesvědčení. „Tedy že společnost lze efektivněji řídit shora na základě administrativní centralizované zprávy, která bude omezovat lidskou spontaneitu. A globální oteplování klimatické změny lidem, kteří jsou přesvědčeni, že toto je to správné řízení společnosti, to umožňuje říct: „Podívejte, nechali jsme tady fungovat trh, to znamená spontánní živelnost lidí a firem, a podívejte, k čemu to vedlo. Vedlo to k tomu, že jsme si fatálně poškodili životní prostředí,“ uvedl v rozhovoru s Martinou Kociánovou a odpověděl na otázku, že si nemyslí, že se bude vracet komunismus, jak ho známe z 20. století.

„Nyní došlo k tomu, že od poloviny 20. století sílí snaha zavést centrální řízení ekonomiky a společnosti nikoliv tak, že by se začalo základnou, ale že se začne z vrchnějších pater, to znamená nejdříve podchytit média, kulturu, společenský život, a až bude toto podchyceno, tak se ekonomická základna podvolí,“ přibližuje s tím, že nyní se nacházíme ve fázi útoku na ekonomickou základnu. „Problém je v tom, že centrální plánování v ekonomické oblasti, jak víme z 20. století, je krajně neefektivní, a je to právě ona střelba do vlastní nohy, i když to tak třeba na první pohled nemusí vypadat, a strukturálně se opakuje něco, co tu bylo ve 20. století,“ vysvětlil rozdíly, jak to bylo předtím a teď.