Myšlenka multikulturalismu vypadá ve své ideální podobě hezky. Má to ale háček. V praxi je možné ho uskutečňovat až v okamžiku, kdy jsme vyhubili kanibaly či jsme je alespoň odnaučili jíst lidské maso. Žít v míru s někým, kdo se vás chystá sníst, nelze.
S Islámem je to podle Doležala hodně podobné. Jistěže existují mírumilovní muslimové, kteří nás nechtějí vraždit, kteří už před stovkami let věděli o lékařství tolik, co Evropané ještě dlouho ne, studovali také astronomii a tak podobně. Jenže na planetě žijí i muslimové, kteří si přejí zavraždit co největší počet lidí, kteří nevyznávají islám, nejlépe by pro ně snad bylo, kdyby pobili všechny jinověrce.
„Přitom spolužít s kulturou, s kultem, jehož někteří členové vraždí příslušníky té vaší kultury, je stejně nemožné nebo lépe řečeno stejně trnité jako soužití s kanibaly. Je mi osobně dost jedno, jestli mě poté, co mě zabijí, snědí – dal bych přednost tomu, kdyby mne prostě nezabili! My přitom nejenže plně tolerujeme praktikování náboženství, jehož jménem nás někteří jeho stoupenci vraždí, na našem území, my povolujeme i stavět jeho svatostánky. My také přijímáme – zcela nekontrolovaně – miliony imigrantů hlásících se k té víře, v jejímž jménu nás někteří jejich souvěrci týden co týden nemilosrdně vraždí,“ píše Doležal.
Pokud se nezačneme chovat jinak, musíme počítat s tím, že útoků, při nichž bude agresor volat jméno muslimského boha, bude čím dál víc. Musíme si potom položit důležitou otázku – máme dost evropské krve k jejímu prolévání ve jménu multikulturalismu? Anebo prostě musíme změnit naše uvažování a jasně si říci, že se budeme bránit.
Psali jsme:
autor: mp
