Pro uprchlíky, kteří se chtějí dostat do Evropy, není překážkou ani určitá pravděpodobnost, že se jim nepodaří dosáhnout vysněného cíle. „Jasné je, že evropští politici, kteří si mysleli, že příběhy a obrázky topících se lidí budou pro někoho dostatečně odstrašující, se mýlili,“ píše Fraser a dodává, že v současnosti se v Libyi nacházejí zhruba tři miliony migrantů, kteří čekají na svou cestu do Evropy.

V průběhu migrační krize se již odehrály dvě velké záchranné akce. Tou první byla Mare Nostrum, již vedlo italské námořnictvo a které se podařilo zachránit zhruba 100 tisíc lidských životů. Italové ale posléze přestali, protože to byl drahý a politicky velmi nepopulární projekt. Pro některé byl tento projekt natolik úspěšný, že jej považovali za „tažný faktor“, který láká uprchlíky do Evropy.

Druhá operace, nazvaná Operace Triton, se soustředila na užší prostor jen kolem italských hranic a výsledkem bylo, že vzrostlo nebezpečí utonutí, což však uprchlíkům nebránilo vydat se na cestu.

Proto je třeba se poohlédnout po „tlačícím faktoru“, který uprchlíky nutí cestu podniknout. Jedněmi z nich jsou xenofobie a naprosté bezvládí, které panuje v rozvrácených afrických zemích. „Migranti, ať už jsou ze Somálského poloostrova či ze západní Afriky, jsou stále v područí pašeráků lidí, kteří si je vyberou, jakmile opustí svou vlast,“ tvrdí Fraser s tím, že existuje jen jediná destinace a tou je Libye.