Za největší problém v současné situaci Šichtařová vnímá pozitivní diskriminaci. "Jde o to, že většina začíná být pod rouškou barvy kůže, politického pronásledování, či sociálního statusu ovládána menšinou. Menšina začíná programově zneužívat výdobytky civilizace, které jsou falešně označovány za práva: jako třeba 'právo' na sociální záchrannou síť," píše Šichtařová s tím, že vzhledem k tomu, že se k nám hrne mnoho zástupců neevropské civilizace, méně bude zbývat na samotné rodilé Evropany.

Podle Šichtařové existují dva typy uprchlíků: uprchlíci političtí a ekonomičtí zlatokopové. "Máloco jde od sebe odlišit snadněji. Když budu utíkat ze své domovské země za záchranou holého života, budu s prominutím kašlat na to, jaké dostanu sociální dávky. Bude mi stačit ke štěstí, že nebudu zastřelena," konstatuje s tím, že v tomto kontextu tedy nechápe, proč Evropa nabízí každému běženci, že se o něj materiálně postará. "Tím totiž jen vytváří novou motivaci, aby za první vlnou přišla vlna druhá, třetí a miliontá," doplňuje.