Mimo jiné poukazuje na to, že by bylo velkým omylem domnívat se, že výsledek druhé světové války vyhovoval a vyhovuje všem lidem a společenským kruhům nacházejícím se v prostoru osvobozeném od německého nacismu, italského fašismu a jejich satelitů.

Bolševické Rusko a jeho impérium, v době před druhou světovou válkou omezené jen na Sovětský svaz, představovaly pro západní demokracie a jejich ekonomiky zásadní problém od bolševické revoluce 1917. „Intervenčními silami se nepodařilo tento systém zlikvidovat. Nacismus tuto možnost nabízel, ovšem Hitler neměl dost soudnosti na to, aby se se západními mocnostmi dohodl na rozdělení světa a přijal díl, který by odpovídal konsenzu. Chtěl vše a nadměrným soustem se nakonec udusil,“ píše Šebestík.

Zdůrazňuje, že bez ohledu na režim, který v Moskvě hlídal a udržoval moc, na jeho nedemokratické a autoritativní založení, na Stalinovy zločiny třicátých let, Beriju a další vykonavatele čistek uvnitř země německými nacisty vnucená válka Rusko a další země impéria pozvedla vysoko nad agresora a z Velké vlastenecké války učinila nejenom pro pamětníky, ale i pro další generace Rusů symbol úctyhodné síly a odvahy. Jeho popírání, snižování, znevažování i pouhá relativizace svědčí podle publicisty „jen o aroganci a přebujelém hlupství svých nositelů“.

Ztráty západních vojáků byly řádově výrazně nižší

Naproti tomu západní mocnosti podle něj vedly válku, včetně jaderného útoku USA na Japonsko, jen něco málo přes rok. „Ztráty mezi vojáky i civilisty celého Sovětského svazu včetně ztrát, ke kterým došlo během osvobozování (dobývání, chcete-li) části Evropy, se odhadují na 22 milionů lidí. Ztráty na životech ze strany USA a Velké Británie byly řádově výrazně nižší,“ poukazuje publicista s tím, že to konstatuje jen jako prostý fakt, beze snahy jakkoliv zpochybňovat odvahu, nasazení a obětavost spojeneckých vojáků.

Za absurdní považuje zpochybňování skutečnosti, že Rudá armáda představovala naprosto zásadní faktor pro porážku nacismu. „Stejně tak je nesmyslné předpokládat, že v případě vítězství německého nacismu ve druhé světové válce by zůstala zachována svébytnost a integrita národů, které by se ocitly ve sféře jeho vlivu,“ uvádí Šebestík. Tak by tomu podle něj bylo i za předpokladu, že by nešlo o vítězství, ale o „mírové“ uspořádání světa na základě dohody mezi západními demokraciemi a nacistickým Německem. „Vzhledem k tomu, že západní demokracie neváhaly vydat Československo Hitlerovi před válkou, neexistuje nejmenší oprávnění k domněnce, že by bránily jeho nezávislost a národní integritu v případě dohody o rozdělení světa,“ poznamenal.