Mimo jiné poukazuje na to, že by bylo velkým omylem domnívat se, že výsledek druhé světové války vyhovoval a vyhovuje všem lidem a společenským kruhům nacházejícím se v prostoru osvobozeném od německého nacismu, italského fašismu a jejich satelitů.
Bolševické Rusko a jeho impérium, v době před druhou světovou válkou omezené jen na Sovětský svaz, představovaly pro západní demokracie a jejich ekonomiky zásadní problém od bolševické revoluce 1917. „Intervenčními silami se nepodařilo tento systém zlikvidovat. Nacismus tuto možnost nabízel, ovšem Hitler neměl dost soudnosti na to, aby se se západními mocnostmi dohodl na rozdělení světa a přijal díl, který by odpovídal konsenzu. Chtěl vše a nadměrným soustem se nakonec udusil,“ píše Šebestík.
Zdůrazňuje, že bez ohledu na režim, který v Moskvě hlídal a udržoval moc, na jeho nedemokratické a autoritativní založení, na Stalinovy zločiny třicátých let, Beriju a další vykonavatele čistek uvnitř země německými nacisty vnucená válka Rusko a další země impéria pozvedla vysoko nad agresora a z Velké vlastenecké války učinila nejenom pro pamětníky, ale i pro další generace Rusů symbol úctyhodné síly a odvahy. Jeho popírání, snižování, znevažování i pouhá relativizace svědčí podle publicisty „jen o aroganci a přebujelém hlupství svých nositelů“.
Ztráty západních vojáků byly řádově výrazně nižší
Naproti tomu západní mocnosti podle něj vedly válku, včetně jaderného útoku USA na Japonsko, jen něco málo přes rok. „Ztráty mezi vojáky i civilisty celého Sovětského svazu včetně ztrát, ke kterým došlo během osvobozování (dobývání, chcete-li) části Evropy, se odhadují na 22 milionů lidí. Ztráty na životech ze strany USA a Velké Británie byly řádově výrazně nižší,“ poukazuje publicista s tím, že to konstatuje jen jako prostý fakt, beze snahy jakkoliv zpochybňovat odvahu, nasazení a obětavost spojeneckých vojáků.
Za absurdní považuje zpochybňování skutečnosti, že Rudá armáda představovala naprosto zásadní faktor pro porážku nacismu. „Stejně tak je nesmyslné předpokládat, že v případě vítězství německého nacismu ve druhé světové válce by zůstala zachována svébytnost a integrita národů, které by se ocitly ve sféře jeho vlivu,“ uvádí Šebestík. Tak by tomu podle něj bylo i za předpokladu, že by nešlo o vítězství, ale o „mírové“ uspořádání světa na základě dohody mezi západními demokraciemi a nacistickým Německem. „Vzhledem k tomu, že západní demokracie neváhaly vydat Československo Hitlerovi před válkou, neexistuje nejmenší oprávnění k domněnce, že by bránily jeho nezávislost a národní integritu v případě dohody o rozdělení světa,“ poznamenal.
Rozšíření sovětského impéria neutralizovalo projekt Střední Evropy pod německým vedením
Uvedl rovněž, že ve střední Evropě rozšíření sovětského impéria na dlouhou dobu neutralizovalo naděje na obnovení projektu střední Evropy pod německým hospodářským, politickým, kulturním a možná i jazykovým vlivem. „Právě tato Mitteleuropa (existující v několika variantách) měla být udržována prostřednictvím hustého pletiva vztahů a vazeb privilegovaných a jednoznačně internacionálních rodin majících své základy ještě ve šlechtických, měšťanských, průmyslových, intelektuálních a kulturních kruzích,“ uvedl s tím, že patrně právě zde je třeba hledat vydatný živný zdroj silné protiruské fobie současnosti.
Připomíná, že nyní vznikají monografie věnující se „nové optice“ posuzování operací Rudé armády a chování jednotlivých složek sovětského vedení a velení včetně chování „ruských“ vojáků na osvobozených či dobytých územích. V těchto případech bývá pojem „sovětský voják“ obvykle a zcela v souladu s aktuální poptávkou nahrazován slovem „Rus“, zejména pokud jde o špatné chování.
Sovětští vojáci po čtyřech letech v bahně nebyli schopni koupit si vstupenku do divadla
„Odhalují se taktické a strategické chyby sovětského velení, hazard se životy vojáků, nekulturnost v jejich chování, když si tito ‚barbaři‘ po čtyřech letech v bahně a zákopech, se smrtí ve dne v noci za zády, nedokázali v osvobozených (dobytých) městech kulturně vyspělejší Evropy jednoduše koupit vstupenku do divadla a v parádní vyžehlené uniformě, vyzvednuté z polní čistírny, se neusadili s kukátkem a pugétem růží v lóži. Místo toho se chovali – někteří, zdaleka ne všichni – jen o něco lépe, než jak by se patrně na jejich místech asi chovali ti američtí vojáci, kteří ve 21. století ‚dohlíželi‘ na irácké válečné zajatce,“ domnívá se publicista s tím, že tito američtí ‚dohlížitelé‘ rozhodně neměli za sebou peklo cesty od Stalingradu k Berlínu.
Připouští, že interpretace druhé světové války a osvobození Československa byly v období reálného socialismu výrazně zkreslující. Role západních mocností byla snižována nebo téměř zcela opomíjena a Sovětský svaz vystupoval v pozici nezištného a naprosto spořádaného zachránce.
Deformace historie, sloužící úsilí USA, je nebezpečná
Byla to chyba, nicméně současné reinterpretace jsou deformovány obdobným způsobem, jen s opačným zaměřením. Tyto reinterpretace mají tu sílu, že mohou s vaničkou vylít i dítě. Náprava deformací v posuzování historie je nutná, nebezpečná je však nová deformace, která slouží opět aktuálnímu, respektive obnovenému úsilí Spojených států o vytlačení Ruska na okraj světové arény. „Rusko, i když je dnes kapitalistickou zemí tvrdého ražení, sotva v tomto ohledu následováníhodnou, přesto zůstává dědicem bolševického Sovětského svazu v tom nejvíce zásadním ohledu. Zabírá příliš veliké místo ve světě, na které uplatňuje nárok. A co hůř, snaží si to místo udržet,“ podotýká publicista ironicky.
Válka s bolševismem stále trvá
Uvádí, že „válka“ s bolševismem, která začala v říjnu (listopadu) 1917, vlastně stále trvá. „Otázkou je, jak se k němu má postavit česká veřejnost? Politické špičky lavírují mezi svědomím a loajalitou. Stydí se veřejně přiznat, v jak bezmocném postavení se nacházejí a patrně i nacházet budou,“ píše Šebestík s tím, že česká veřejnost problém často neřeší vůbec, neboť ji historie nezajímá. To v mylném domnění, že už nemá vliv na utváření jejich životů.
Stalin neosvobozoval Evropu pro lásku k jejím obyvatelům
Podle Šebestíka Stalin neosvobozoval Evropu pro lásku k jejím obyvatelům, stejně jako západní mocnosti o čtyři desetiletí později nedarovaly svobodu a demokracii týmž lidem nezištně a pro jejich krásné oči. „Stalin věděl, že souboj mezi Západem a jeho impériem začne okamžitě se skončením ‚horké“ války a potřeboval mezi Západem a SSSR koridor zemí, které aby nestály proti němu, musely z jeho pohledu ‚zůstat doma‘,“ vysvětlil, proč Stalin obsadil na konci poslední světové války východní část Evropy.
Rusko překáží americké koncepci
Po rozpadu Sovětského svazu jeho bývalé satelity nezůstaly neutrální. Staly se součástí uskupení, které má své zájmy, tedy své přátele a nepřátele. Přijaly jeho přátele a nepřátele za svou mezinárodněpolitickou orientaci. Tudíž bez ohledu na přirozenou vděčnost, kterou by měly cítit vůči SSSR za osvobození od hrozícího zničení nacisty, se dnes mají tvářit, jako by se nic nestalo. A být aktuálně protiruští. Neboť Rusko překáží americké koncepci světové (ne)bezpečnosti.
Snad se rusofobům nepodaří přesvědčit Čechy, aby ignorovali památku 150 tisíc mrtvých rudoarmějců
„Pokud se rusofobům toužícím pomstít se za dočasnou ztrátu ‚jejich‘ prostoru a výhod podaří přesvědčit českou veřejnost, aby ignorovala památku sto padesáti tisíc mrtvých rudoarmějců a přisoudila veškeré zásluhy za osvobození Spojeným státům a jejich spojencům, pak to bude skutečně velká hanba a bezpříkladná nevděčnost ze strany národa, který měl být nacisty vymazán z mapy,“ uvádí závěrem Šebestík s tím, že v tomto případě věří, že tak hluboko přece jenom nesestoupíme.
Celý text je ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
