Sean Hanley, přednášející na University College London, ve svém textu v Hospodářských novinách konstatuje, že naše středně velká a celkově průměrná země si těžko mohla přát lepšího prezidenta. Zkušený, energický a erudovaný politik mezinárodního významu, který je schopen se zabývat globálními i domácími tématy, byl prý ideálním kandidátem.

Přesto jsou jeho dvě prezidentská období historií porážek a propadů. Bojovník proti současné podobě EU musel nakonec rezignovat a podepsat Lisabonskou smlouvu. Rozešel se s ODS a prohlašoval, že země potřebuje novou konzervativní euroskeptickou stranu, ale žádný takový projekt nedokázal vytvořit nebo zaštítit. Místo toho dokázal jen oslabovat premiéry Topolánka a Nečase, třebaže oba dělali politiku jemu poměrně blízkou.