Alena Maršálková: Nový seriál L!M!TY, to je přehlídka vulgarit a řady stupidních dialogů

21.01.2025 12:06 | Glosa
autor: PV

Nedělní seriál České televize, který nechceš vidět, ale za který musíš platit!

Alena Maršálková: Nový seriál L!M!TY, to je přehlídka vulgarit a řady stupidních dialogů
Foto: Alena Maršálková
Popisek: Mgr. Alena Maršálková, úvodní signatářka Charty 2022 a mediální poradkyně

Debil, blbec, lúzr, kokot, píchat, prcat, ojebat, piglovat…

Tak tohle je výběr slov z dialogů hlavních protagonistů nového seriálu L!M!TY, který vysílá Česká televize v neděli od 20:10 hodin. Druhý díl s názvem Konec uhlí mohli diváci, plátci televizních poplatků, které byly na natočení seriálu použity, sledovat 19. ledna v hlavním vysílacím čase. Nejen, že to je přehlídka vulgarit a stupidních dialogů, které mají daleko ke kultivovanému projevu, ale učitelka ZŠ je korupčnice a na manažerky firem a sekretářky se musí nejlépe přes postel.

Nevím, kde se scénárista a režisér Petr Zelenka inspiroval, ale zaměstnanci České televize, kteří scénář a poté natočený seriál schválili k vyslání, by měli zaplatit náklady na jeho výrobu z vlastní kapsy.

Uvedu v bodech, co se ze seriálu dozvíme:

Hlavní hrdinové, kdysi manželé (Aleš Háma a Tatiana Dyková) jsou jak jinak, než rozvedeni a mají dospívajícího syna.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Oto​ Klempíř byl položen dotaz

Proč by lidé nemohli kdekoliv vyjádřit svůj názor?

A to i třeba na festivalu? Proč jen kritizujete druhé? Napadlo vás se třeba zamyslet nad tím, že byste se mohli chovat a jednat jinak? A co jste čekal, když na nepolitickou akci přijde politik, jestli jste tam chtěl jít, proč jste nešel mezi lidi, ale papalášsky na pódium? Proč?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Před 160 lety „u kanónu stál“

15:57 Jiří Weigl: Před 160 lety „u kanónu stál“

Denní glosa Jiřího Weigla