Ministr spravedlnosti Robert Pelikán podal kárnou žalobu na soudkyni Helenu Královou z Obvodního soudu pro Prahu 1. Klade jí za vinu porušení povinností soudce a ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, spočívající v opakovaném nerespektování závazných právních názorů nadřízených soudů.

Důvodem ministrovy kárné žaloby je tedy jeho přesvědčení, že soudkyně rozhodovala nesprávně. Paradoxně je to ten samý ministr, který svého polského kolegu kritizuje za to, že v Polsku hrozí zasahování složek výkonné moci do nezávislého rozhodování soudů.

Z médií je znám případ, že se soudkyně Králová s nadřízeným soudem neshodla v kauze tzv. zneužití Vojenského zpravodajství. Poté, co obviněné opakovaně zprostila viny, vytkl jí Městský soud nelogické hodnocení důkazů, a věc přidělil nové soudkyni. Je však možné považovat to za kárné provinění?

Soudce je při výkonu své funkce nezávislý, je vázán pouze zákonem, a je povinen vykládat jej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů může soudce svým jednáním, ale nikoli svým rozhodnutím v rámci soudního řízení, byť by toto rozhodnutí bylo v rozporu s názorem soudu vyšší instance.

Příliš mnoho „ale"

Procesní předpisy navíc s takovými případy počítají a stanoví pravidla, jak v nich postupovat. Nadřízený soud může nařídit, aby byla věc projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu, a může dokonce přikázat věc jinému soudu. Jestliže tedy zákon nějakou situaci předvídá a určuje, jak se má řešit, není možné, aby se zároveň jednalo o kárné provinění.