Nečeká ho procházka růžovou zahrádkou, protože šéfové obou stran se domnívají, že ho mají v hrsti, neboť si jistě uvědomuje, že bez dohody s nimi nepostaví vládu a podpora třetiny národa mu bude k ničemu.

Možná dojde znovu na přetahovanou o místo ministra zahraničí pro Filipa Turka, o kterého až dosud předseda hnutí ANO neměl zájem. Místo toho žádal po Petru Macinkovi, aby jeho strana nabídla odborníky. Divím se, že za těchto okolností Motoristé nevyjdou vstříc nabídkou Renaty Vesecké jako možné adeptky na postavení ministryně spravedlnosti. Tím, že ji dosud nenabídli, zúžili Andreji Babišovi prostor pro výběr ze tří kvalitních uchazečů na dva.

Renata Vesecká je bývalá nejvyšší státní zástupkyně a působila navíc jako místopředsedkyně pro právní agendu v Energetickém regulačním úřadu, vedeném tehdy předsedkyní Alenou Vitáskovou. Samozřejmě jsem zaznamenal námitku, že přece patřila k justiční mafii. To je ale nesmysl, vyslovený někým, kdo neví, jak tato fáma vznikla. Bylo to tak, že zesnulá exprokurátorka Marie Benešová, zahořklá kvůli odvolání z funkce nejvyšší státní zástupkyně, nařkla několik vysoce postavených právníků, že z pozadí ovlivňují soudní rozhodnutí. Mezi nimi byla i Renata Vesecká, tehdy ještě nejvyšší státní zástupkyně.

Postup Marie Benešové připomínal vytváření seznamů protistátních spikleneckých skupin předlistopadovými orgány ve vykonstruovaných procesech. Případu se ujalo několik novinářů, kteří přišli s označením vybraných právníků za „justiční mafii“. Spolek Šalamoun tehdy postiženým radil, aby se bránili trestním oznámením, ale ti chtěli být slušní a dali přednost žalobě na ochranu osobnosti. Následoval poměrně dlouhý soudní spor, o němž se někdy mluví jako o „soudu s justiční mafií“, v němž úspěch přecházel z jedné strany na druhou tak dlouho, až se strany nakonec dohodly na smíru. Nikomu ze žalobců ale soud neprokázal ovlivňování soudních rozhodnutí ze zákulisí, tedy i Renata Vesecká odešla od soudu s čistým štítem.