Tehdy se zvedl pokřik potrefených eurokratů a eurofilů, protože Cameron, sice v diplomatické omáčce, nicméně jednoznačně, napadl samo ideologické srdce unie – stále těsnější unifikaci (čili budování federace) a předložil ideál pragmatické ryze obchodní spolupráce evropských států na společném trhu. Integraci odsoudil jako příčinu hospodářského poklesu. Tím ovšem ťal do živého, protože si to dnes už možná myslí většina Evropanů. Federalisté si zřejmě tenkrát ještě neuvědomili, jak se po třech letech hospodářské krize myšlení v Evropě přiblížilo postoji euroskeptických ostrovanů, ani jaký vliv má Anglie zvláště na severní Evropu a Německo, jejíž elita čte anglicky a podléhá mnohem méně francouzskému státnímu dirigismu.

Najednou se ukázalo, že unijní rozlišení na základní unijní legislativu a vyhlašovaný princip tzv. subsidiarity neodpovídá realitě.

K Angličanům se po dlouhém očekávání připojili Holanďané a nizozemská vláda stejně jako Cameron ohrožená tvrdými euroskeptiky vydala 21. června diplomatické prohlášení, ve kterém vyjmenovala 54 kompetencí, které by měly (ovšem po dohodě s ostatními) zůstat na vládní úrovni a odmítla, což je možná důležitější, celou řadu nápadů Evropské komise jako transakční bankovní daň nebo harmonizaci daní či unijní financování politických stran. Jednou větou dokonce trumfla i retoriku britského premiéra: „Evropské, kde nezbytné, národní, kde možné.“ Holanďané jsou opatrní, ale kupodivu si troufli napadnout zaklínací větu ze zakládající smlouvy „stále těsnější unie“ s výhradou, že časy, kdy byla chápána jako princip integrace úplně ve všech oblastech už minuly. Není divu. Země je v recesi a komisariát v Bruselu požaduje okamžité snížení deficitu na 3 %. To ovšem většina Nizozemců odmítá a počet těch, kteří chtějí vystoupit z Unie dosáhl rekordních 39 %. Prohlášení vlády na uspokojení voličů ovšem stačit nebude a Wildersova euroskeptická strana nebude mít možná v příštích volbách daleko k vítězství.

V podstatně ostřejším duchu se neslo prohlášení švédských, německých a britských průmyslníků z 11. listopadu, kteří se domnívají, že uzurpace moci v Bruselu neodpovídá původnímu plánu unie.