A tak si připomeňme některé činy pana prezidenta v průběhu jeho volebního období. V poslední době se pan prezident velmi intenzivně věnoval Lichtenštejnsku. Tedy zemi, která je jednou z nejbohatších v Evropě a jejíž panovník je v soudním sporu s Českou republikou. Ve sporu jsou ve hře  restituce rozsáhlého nemovitého majetku a 35 miliard korun sankčních náhrad požadovaných knížetem. Nicméně pan prezident se nezapomněl s tímto člověkem jako hlava státu sejít  loni v září, kdy navštívil v New Yorku Organizaci spojených národů.

Doufám proto, že v tomto roce neudělá Babišova vláda tu chybu, aby prezident dostal mandát k  zastupování republiky v OSN. Protože pak by hrozilo, že by se sešel nedej Bože s lichtenštejnským knížetem znovu. To, že toto setkání, kterému předcházela zřejmě řada dalších soukromých setkání naší hlavy státu s knížetem Lichtenštejnska, oslabuje objektivně naši pozici u Evropského soudu pro lidská práva, je zbytečné uvádět. Musí to dojít každému i tomu nejzavilejšímu stoupenci Petra Pavla.

Otázka zní, proč to prezident dělá? Jedna z možných variant odpovědi je, že se jedná o hloupost, neschopnost. I to je pochopitelně možné. Ale nemyslím si, že prezident se chová izolovaně od zájmů jistých zájmových skupin a také jeho poradců. Ovšem jeho aktivity jsou pro stát nebezpečné z toho důvodu, že eventuální prohra Česka u zmíněného Evropského soudu by mohla být beranidlem, kterým by se otevíraly další, zatím zmražené soudní spory, což by mohla být cesta k prolomení tzv. Benešových dekretů.

Před několika dny se na sociálních sítích objevil status s fotografií prezidenta, kde se v souvislosti se sjezdem sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně v příštím měsíci objevují údajná slova Petra Pavla, která vybízejí ke  "smíření". Nevím, kdo z našich spoluobčanů se chce s politickou reprezentací sudetských Němců smiřovat.  Já tedy ne. Stojí za připomenutí, že  dědové a pradědové a možná i otcové těchto lidí v roce 1938 udělali všechno pro to, aby pomohli rozbít demokratickou Československou republiku.