Není tajemstvím, že během 19. a 20. století počítal významný proud německého myšlení s tím, že Češi a další nepohodlná etnika mají být fyzicky zlikvidována, aby uvolnila prostor pro expandující čistou rasu. Tento myšlenkový proud byl vždy významný, v některých obdobích absolutně dominantní. Konec konců, brzy to uvidíme, protože jeho zastánci se mají na konci května sejít v Brně. Protože časová vzdálenost neumožňuje, aby přijeli přímo ti, kdo prováděli masové popravy a organizovali tábory smrti, přijedou mladší Němci, kteří se k jejich odkazu hlásí. O tom už bylo napsáno dost a ještě napsáno bude.

Co ale tolik známé není: kdo se prokousal tlustou knihou Oskara Krejčího Geopolitika střední Evropy, narazil na kapitolu o českém myšlenkovém proudu, který se táhne od začátku 20. století a který vidí svět velmi podobně. My Češi jsme podle něj historickým omylem a skvrnou na germánské půdě, měli bychom se stydět a co nejrychleji zmizet. To nejlepší, v co můžeme doufat, je, že laskaví Němci umožní těm nejlepším z nás asimilovat se do rasově kvalitnějšího národa. Z toho vycházejí jejich historické texty a odpovídající výklady historie. Vlastně je to taková myšlenková kuriozita, jejímž nejvýznamnějším žijícím představitelem je Petr Pithart (psal ty strašlivé protičeské věci pod přezdívkou Podiven).

Jenže jak to tak bývá, když je vhodná poptávka, přijdou vhod i okrajové kuriózní směry. Nikdo nebude otevřeně obhajovat požadavek likvidace českého etnika, ale běžně se objevují teze a přesvědčení, která jsou z toho odvozená. Běží to jako základní hodnotová orientace na pozadí. Nikdo neříká, že se k tomu hlásí, ale ani neříká, že se k tomu nehlásí. Nicméně pokud chceme porozumět logice primátorky Vaňkové a dalších zastánců Landsmannschaftu, musíme rozumět i ideologii v pozadí.

Kontrolní otázky: