Poslanci i zájemci z řad veřejnosti slyšeli především stížnosti, že náměstka pravidelně obcházela. Toto dokázal Štern vysvětlit srozumitelně. Proč ale nakonec učinil tento mimořádně závažný krok? Adekvátní odpověď nezazněla. Stejně ploše odpovídal bývalý náměstek v pořadu České televize.
Přesto řekl větu, která platí obecně. Podle něho „kdo porušuje pravidla, nemůže být ministrem“. Na tuto jednoduchou poučku se v návalu emocí, které provázely další personální roztržku na ministerstvu spravedlnosti, pozapomnělo. Veřejnost především rozebírala, zda měl tak silné důvody, aby šel udat ministryni na protikorupční policii.
Byla tu ovšem i jiná reakce, potenciálně mnohem závažnější. Vzešla ze sněmovní debaty, která se týkala informace premiéra o situaci na ministerstvu spravedlnosti. Mimo všechny detaily se ve skutečnosti jednalo o výklad věty, která zazněla od Pavla Šterna. Hlavně o to, kdo ta pravidla stanoví a kdo má nárok na jejich případné lámání.
Leitmotivem řady vystoupení poslanců z ANO byl odkaz na manažerské zkušenosti ve firmách jako na měřítko hodnot v politickém chování. Vypadalo to v jistou chvíli, že jde o výrobní poradu technokratů ve vysokých funkcích. Byli jednotní: Žádný náměstek nemá sebemenší nárok na dodržení pravidel, k němuž se zavázal, neboť absolutní právo má jeho nadřízený. V tomto případě Helena Válková.
Chvíli mi trvalo, než jsem si vybavil, odkud pochází závan étosu vyplývajícího z pohrdání politikou provozovanou v liberálně demokratických kulisách. Naštěstí jsou dnes archívy přístupné snadno a hned.
Tady je citát z dopisu presidenta republiky poslancům Národního shromáždění ze dne 5. ledna 1949: „Vy se zbavujete všech nedostatků, nešvarů a pozůstatků starého buržoasního parlamentarismu.
Stali jste se jednou z významných záruk, že v této zemi jen a jen vůle lidu, z něhož pochází všechna moc v tomto státě, může být a bude zákonem.“
Zajímavé čtení též poskytuje projev poslance Národního shromáždění doktora Bartušky ze dne 25. října 1950: „A poněvadž právo vůbec musí odpovídat hospodářské základně, je jasné, že právě v této oblasti hospodářský vývoj neustále láme vžité a ustálené právní normy, láme celou soustavu práva a přizpůsobuje ji zájmům hospodářské základny.“
A když jsme v těch archívech, lze ve stejném projevu stejného poslance najít i tuto větu: „Je možno s vážnou tváří hovořit o rovnoprávnosti v občanskoprávních vztazích mezi takovým dr Preisem, ovládajícím koncern Živnobanky, opírajícím se o svůj ohromný majetek, o stovky koupených přisluhovačů, počítaje v to žurnalisty, poslance a ministry, a mezi prostým dělníkem, nemajícím více než své holé ruce a starost o rodinu?“
Jakákoliv podobnost se současnými osobami, tendencemi nebo událostmi je samozřejmě čistě náhodná.
Autor je komentátorem deníku Právo.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
