Vážení spoluobčané,

jmenuji se Andrej Babiš. V Česku zaměstnávám ve svých firmách tisíce lidí, platím stovky milionů korun na daních a jsem naštvaný stejně jako vy. Naštvaný proto, že politici naši zemi od revoluce nejenže neumějí řídit, ale přihlížejí jejímu rozkrádání. Jsem naštvaný, že žijeme v nefunkčním státě. Veřejně jsem řekl to, co si většina z vás myslí, ale bojí se to říct nahlas. Někteří mě varují, že dělám chybu, když ostrou kritiku říkám veřejně. Prý se stejně nic nezmění, Češi se nesjednotí a nakonec na to doplatím já sám, moje rodina a moje firmy. 

Kam jsme došli?

Nacházíme se tedy dnes v podobné situaci jako před sametovou revolucí, během níž lidé na náměstích skandovali „nejsme jako oni, nebudeme se bát a nebudeme lhát"? V roce 1989 nemělo Československo žádné dluhy, naopak nám tzv. bratrské země dlužily desítky milionů dolarů a náš stát vlastnil obrovský majetek. Po více než dvaceti letech předpokládá rozpočet České republiky na rok 2012 další ztrátu 105 miliard korun, která přibude ke stávajícímu dluhu 1 500 miliard.

Náš původní majetek se výrazně zmenšil a je nadále systematicky rozkrádán. Každý normální podnikatel by s takovou bilancí zkrachoval. Kolik z těch miliard přitom skončilo v soukromých kapsách různých korupčníků?