V zapadlé vesnici blízko polských hranic na východě Čech stojí kostel, který byl v roce 1990 ruinou. Do výšky několika metrů jej zaplňovala suť. Zdivo bylo v katastrofálním stavu. Věžní hodiny stály od roku 1945, kdy jej zasáhla střela z pancéřové pěsti, na čase za deset minut tři. Lodi kostela chyběla střecha. Z toho důvodu byly vánoční půlnoční bohoslužby s hvězdným nebem nad hlavou jednak neopakovatelným zážitkem, jednak mrznoucím martyriem – na několika místech rozmlácenýho kostela stály barely s ohněm, aby návštěvníkům nezpůsobila újmu chladná horská noc.

Na počátku 90. let se v Neratově začala objevovat řada nadšenců z blízka i z dáli a jali se polorozbořený chrám Nanebevzetí Panny Marie opravovat. Jako prcek z kočárku jsem tam dohlížela na to, jak moji rodiče vyvážejí kolečky materiál z kostela. Jsou ale věci, které ani entuziasmus bez větší podpory sám zvládnout nemůže. S pomocí přišel právě Česko-německý fond budoucnosti. I díky jím poskytnutým prostředkům se kostel podařilo opravit. Dnes má vyspravené zdi. Součástí podlahy již není prorůstající tráva. Dočkal se i nové, částečně prosklené střechy, která návštěvníkům umožňuje zachovat vizuální kontakt s nebem.