Psychologové upozorňují na některé obecnější příčiny tohoto pro dobré fungování demokracie negativního jevu – od obyčejné lidské pohodlnosti až po rezignaci na občanská práva. Kdybych měl dodat další charakterovou vlastnost, byla by jí lhostejnost.
Americký ministr zahraničí Dean Acheson, který tuto funkci vykonával za prezidenta Harryho Trumana, ale napsal: „Politika v demokracii by byla celkem jednoduchou záležitostí, kdyby nebylo třeba stále znovu vyhrávat volby." Mnohým politikům sice moc nevadí, kolik lidí k volbám přišlo, hlavně že byli zvoleni, ale výzkumy ukazují, že malá účast poškozuje hlavně strany levicové.
Kde jsou příčiny této lhostejnosti lidí? Především v nedůvěře v nápravu vážných společenských problémů a v malé víře ve spravedlnost. Vicepremiér Andrej Babiš třeba řekne, že jen v auditech provedených v rezortech jeho strany byly zjištěny vážné nesrovnalosti v zakázkách ve výši šestnácti miliard korun. Lidé čekají, co se bude dít, ale jako obvykle se neděje nic. Stejně jako u desítek vážných zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu; takže se nakonec lidé ptají, k čemu ta jejich poctivá kontrolní práce je a úřad vůbec. Možná, že někde k nápravě na základě zjištění NKÚ došlo, ale buď se to nedozvíme, nebo to jako všechny skromné pozitivní zprávy v médiích zapadne.
A pokud jde o spravedlnost, vezměme si mediálně nejvděčnější případ Janouškovy autonehody. Lidem je zřejmě až průzračně jasná. Kdyby ji spáchal nějaký chasník z Horní Dolní, už by byl odsouzen. Teď se případ příslovečně vleče. Z obvinění z vraždy sešlo, rozsudek zněl na tři roky. Nyní chce obhajoba argumentovat nelegitimností odposlechu. Z hlediska právníků jistě právem.
V lidech to ale zanechává dojem a potvrzuje americký poznatek, že soudní rozhodnutí je závislé na tom, jak drahého právníka si můžete dovolit. V horším případě se mu vybaví jiný poznatek, a sice - nač si platit drahého právníka, když je si možné zaplatit lacinějšího soudce. Je to křivda soudcovskému stavu do nebe volající. Ale občan se z médií dozvídá většinou jen ty negativní příklady. Nejvyšší soud si to nejspíš uvědomil a doporučuje brát obsah odposlechů vážně i v soudní praxi.
Ministryně spravedlnosti se asi proto pozastavila i nad zprávami BIS o některých jevech v justici. Sešla se dokonce i s jejím ředitelem Jiřím Langem. Její reakce na toto setkání byla poněkud rozpačitá. Lidé jsou ale rozpačití nad informacemi BIS dávno. Buď jsou opravdu varovné a konkrétní, ale odpovědní politici se jimi nezabývají, nebo nezbývá si myslet, že je tomu naopak, což ale v případě zvyšující se aktivity ruských zpravodajských služeb může být povážlivé.
Kdyby měl autor k dispozici větší prostor, mohl by v příčinách nespokojenosti lidí promítající se do jejich lhostejnosti a následně neúčasti ve volbách pokračovat. Jenže lhostejnost v kritických dobách odborně řečeno iradiuje, tj. šíří se i do jiných a často vážnějších oblastí.
Polský básník a vůdce futuristického hnutí Bruno Jasieński mezi dvěma světovými válkami napsal román Člověk mění kůži, v němž píše: „Nebojte se nepřátel, v nejhorším vás mohou zabít! Nebojte se přátel, v nejhorším vás mohou zradit! Bojte se lhostejných, neboť při jejich přihlížení a tichém souhlasu se děje vražda i zrada!" Tušil, co píše. Zahynul v devětatřicátém v moskevské Butyrce.
(Autor je sociolog)
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
