U příležitosti dvacátého výročí přeměny centralizované prokuratury na státní zastupitelství se v Kroměříži sešla celá generalita české politiky a justice. Hlavní projev zde měl prezident Zeman. Navzdory několika ostrým prohlášením zůstalo jeho vystoupení nezaslouženě na okraji zájmu médií. K čemu zde došlo?

Mocenský pohled

Pro prezidentovo vystoupení bylo typické, že se ani slovem nezmínil o velkém zlomu, který prvního ledna 1994 znamenalo zavedení decentralizované struktury státní žaloby. Normální by bylo popsat klady a zápory systému a naznačit možné směry vývoje. Ne, že by to Zeman neuměl. Dvacet let pracoval jako programátor a systémové projekce jsou součástí jeho způsobu myšlení. Nyní je však politikem jistého typu, takže ho zajímá jediné: jak je systém v souladu s mými politickými zájmy? A za druhé: jací spojenci jsou tyto moje zájmy schopni naplňovat? Na obě otázky si už evidentně odpověděl.

Miloš Zeman se po loňské dvojí politické porážce (nedůvěra Rusnokově vládě, propad Zemanovců ve volbách), doplněné o fyzické zhroucení, naráz ocitl na okraji politického spektra. Pomyslné žezlo od něj převzal Andrej Babiš. Prezident republiky najednou působil dojmem opuštěného člověka sice na jednom z vrcholů pyramidy, ale bez mocenského zázemí. Nastalo hledání nového smyslu existence. Takže hledal, hledal, až zřejmě našel.

Moji věrní

Jeho neprezidentsky koncipovaný projev v Kroměříži byl jednoznačným příklonem ke střední generaci státních zástupců kolem Ivo Ištvana. Miloš Zeman své vystoupení záměrně stylizoval jako vyjádření podpory této skupině, přičemž jednoho pohladil dvakrát, někoho jednou a jiného zase jemně klepnul přes prsty.

Citoval například výrok současné ministryně spravedlnosti Válkové, že „politici se musejí začít trochu bát“. K výroku měl jedinou výhradu, že by prý škrtl slovo trochu. Vzhledem k jeho premiérské éře a společenství, které měl jako premiér na Úřadu vlády, jsou to dost sebevědomé formulace, ale takový už je Miloš Zeman.

Daleko významnější bylo, že podpořil nový zákon o státním zastupitelství, který si napsali sami žalobci v čele s Lenkou Bradáčovou. Zákon transformující právě státní zastupitelství fakticky na někdejší prokuraturu. V závěru dokonce Zeman prohlásil: „Máme-li dosáhnout skutečné vlády práva, která je součástí demokracie, velmi bych si přál, aby Česká republika byla také prokurátorskou republikou.“

Souběžně s tím zaútočil na soudce, kteří – podle jeho názoru – dostatečně nevychází vstříc obžalobám policistů a státních zástupců. A kdo by je v jejich údajné nedostatečné razantnosti měl zastoupit? „Myslím, že tuto roli, kterou až dosud nesehrávali soudci, …věřím, že tuto roli s odvahou sobě vlastní sehrají státní zástupci, ať to bude Zeman, Bradáčová, Ištvan a další.“ To je přesně nová armáda, která má Zemanovi v budoucnu opět dodat moc a vliv, třeba i proti Babišovi…

Unie obhájců

Týden po prezidentově vystoupení, jímž podpořil nároky žalobců na jejich „vedoucí úlohu“ v justičním systému, se uskutečnila tisková konference skupiny vlivných advokátů v čele s Tomášem Sokolem.

Ve svém vystoupení oznámili vznik Unie obhájců České republiky, která bude systematicky upozorňovat na případy zvůle policie a státních zástupců, jejichž počet v posledních letech narůstá. Současně chce takto skupina vlivných právníků kritizovat porušování rovnováhy justičních orgánů směrem k těm činným v trestním řízení. Podle jednoho z advokátů a exposlance Petra Tomana budou usilovat o vyrovnané postavení obhajoby a obžaloby, která se v posledních letech vychyluje ve směru k represivním orgánům.

Co se zde odehrává?

Na jedné straně jsme svědky vzestupu státních žalobců, jejichž hlavní reprezentanti se už dlouho snaží zvýraznit svou roli v justičním systému. Zároveň veřejně vystupují vlivné advokátní skupiny a oznamují založení organizace, připomínající někdejší Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), v jehož čele stáli před listopadem 1989 protikomunističtí aktivisté. Někde mezi tím stojí absolutně nevýrazná reprezentace soudců v čele s Ivou Brožovou. Tato žena absolutně nedokázala získat vážnost profese, která by měla stát v čele celé justiční pyramidy.

Kdybychom se na celý příběh podívali zemanovskýma očima, museli bychom říct, že drtivá většina českých politických stran stojí na straně represe. Hledají se naopak ty, které by se postavily na stranu soudů a obhajoby. Najdou se?

Autor je komentátorem Reflexu
Vyšlo na serveru pravybreh.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.